zelená víla

pro toto jsem si oblíbila vesnice na Moravě, tam jsou lidi k sobě blíž a já tam miluju se vracet...

i když se bohu neomlouvám, tak se mi líbí...

jojo, to já taky :-)

tomu se říká umění žít..

protkaná ženskostí...

tikám v dlaních člověčiny...

jediný co mám, je můj život, můj svět...

věřím na náhody :-)

nevadí?
naopak...

tomu říkám prožitý okamžik.. trvající...ve skulinkách duše

přemýšlela jsi někdy o tom, že tma může být i krásná???

síla má tolik pořadí...tolik jemnosti i hmatatelnosti...

pro tátu .. hmm.. labužnicky
o ostatním je to na debaty a ty sem vnášet nebudu, ... :-)

ty tak krásně rýmuješ ty krásný maličkosti...

i když nemám ráda absolutno a tady ho cítím, dnes, přesně teď mě prostě zasáhlo... díky

jestli je to tak, jak vnímám, je tu ten, koho jsme si zvolili... a upřimně , já jsem bez toho včele... nepohrdám lidmi, ale .... ráda si jich vážím a to tady nebude pět let možné...

hmmm svůdně něžná pošta...

první co mi po přečtení napadlo , jak zvláštní je slovo nevděk... a teď si nad ním tak zvláštně nadvrňuji :-)

silné... a poslání? život sám, ta možnost žít a vychutnat.. prožít, zažít... je to dar, třeba se jen právě teď dívat na hvězdy...

smekám... tohle mě tedy dostalo, díky za zážitek...