Chrochtám si

Chrochtám si.

Já dospěl jsem k cíli! Já tady jsem králem!
A v šarlatu chrochtám si na trůnu zlatém.
Dav dal mi tu sílu. Má klaka je v sále.
A jásot a bubny zní dobytým hradem.

Pět let mohu vládnout. A není tu sila.
Ne není tu nikdo, kdo moc by mi vzal.
Mám špinavé ruce. A lež mi jen zbyla.
Jsem lhář, štváč a zrádce. Proto jsem váš král.

Slíbil jsem? Možná. Však slib je jak snění.
Hned je. Hned není. Tak vezmi jej čert!
Zubatá s kosou na mne zuby cení.
Já nesplním nic. Ten slib byl jen žert.

Nicotnou nulou jsem po léta býval.
Netušil nikdo, kde své plány spřádám.
Stromy jsem objímal. V hospodách píval.
Teď z trůnu vám dole jen opile mávám.

Ostuda? No a co? Chtěli jste ostudu.
„Chcem burana z lidu.“ Znělo vaše přání.
Tak mne tady máte. Já už jiný nebudu.
Jsem tu. Už se nehnu. A není odvolání.

Prý vítězí pravda. Lež delší má hnáty.
Jsem vzorem všem lhářům. A křiváků táta.
Na trůně si chrochtám. Pohár je vrchovatý.
„Zase něco chtějí? Běž. Zavři ta vrata!“