Tunel

Je dlouhý a potemnělý,
někde na konci světlo věčné,
ty paprsky co nezapomněly
svítit na cestě konečné,
tunel svou tmou smělý,
tunel Život a snahy zbytečné,
já nevím proč jsem to přežila
celých 168 dnů sjetá na vzpomínkách,
má touho rozmilá,
proč nerozpila ses do vínka…

Když začaly kvést pampelišky,
zdálo se mi o krmení jehňátek,
když vykvetly kopretiny,
cítila jsem louku,
jak běžíme nazpátek,
vzpomínky nepustily mě
ze svých oprátek…

Je tak krutý a bolavý
a potůčky z řas roní,
láska a štěstí vrtkavý,
mám teď v těle démony,
co šeptají mi že jsi špatný,
tak proč vracíš se zpátky,
třeba už není ten sen platný
a život jsou jen hrátky
krve a skalpelu
nekonečného hledání
světla v tunelu…

Sledovala jsem tě celé dny,
když jsi mi sbohem dal,
že bys snad uprostřed tmy
před dveřmi tu stál
a nikdy už nepochopím,
proč chceš mě teď,
když ses mě jednou už vzdal…

Je úzký a skličující,
je to boj o barvy duhy
na konci cesty spících,
nesplatitelné dluhy,
je to nemožné zdolání
klidu a ticha,
já ani nevím,
co je života poslání,
najít uspokojení?
já si oddychnu,






až přestanu dýchat…