zelená víla

je 3,12 a já mám tu čest číst...vidíš a já o svém dojmu z moře, co je pro mě kouzlem neumím psát... co psát ani pošeptat .... já fakt neumím být ta smělá :-) ale taky nejsem nesmělá.. :-)mamka mi řekla byla tam ta modř?.. byla..ta do níž jsem se nořila a měla dojem, že je moc barev, ale tahle je ...kamarád mi říkal: zamiloval jsem si tvůj pohled na moře, miluješ ho... neumím popsat ten okamžik co trval.... moře... ,

kdo je pastýřkou něhy??? hmmm?? ty raději hlučně vtipné a já raději tiše ladné... nu.. ale ty by jsi řekl, že jsou to hlučně ladní... hmmm... proč ne... :-) ale....

připomínáš, rozesmíváš....ještě že nerýmuju...a ještě že nejsem znělá :-))) ale jestli zve na západ slunce, hlásím se... křičím... ale pak už ani nemuknu... :-)))

jsi si jistý tím retro??? jooo a na mě fakt nekoukej... :-)) ale... nu bk

jsem si jist...a -)

hmmmmm.... ta pěna je... leč i to pod ní...

nemoc ti čas nedá... a láska nemusí být v tvém zrodu... leč tě tvarují oba směry....

trochu laxní k tématu smrti... omlouvám se, jen k tomuhle tématu mi voní jinak to něco, nebudu to nazývat ani něhou, ani respektem, ani citem, .... ale jakoby se tak stalo... ale můj problém, že v určitých tématech strohosti nefandím...

letos je tak málo šípkoví....

a všichni dělali, že si toho nevšimli :.-)

vím jen jediné, nepálí...

chvíle pro všechno v jeden okamžik....

máme tolik tváří... ne každý je touží vidět, vnímat...rozumět odleskům v očích a přičichnout k nim.. je to vzácný...díky své práci mám šanci nahlížet do zákoutí lidí, do třináctých komnat, kterým někdy přidělíme čísla jiná...vybrala jsem si to, je to moje svobodná volba vidění...nedávno jsem s kamarádem seděla do noci a poslouchala jsem, je to velmi viditelnej člověk, zvýšeným hlasem mluví, přesvědčen o sobě... mám ho ráda, takový jaký je.. asi ve dvě v noci mi řekl: jsi hloupá, ale mám tě rád... já se usmála...respektuji názory jiných, jen jsem řekla, vím, že si to o mně někdy myslíš...nejsem ta, co tříští názory jiných hlasitostí přesvědčování... proměnlivost, dělení i výměna musí být oboustranně...

tak když si tohle představím, tak je to vážně neodolatelný...

snít i žít se máááááá... :-)

touha je zázrak, kámo zázrak...

černá a bílá.... co se stane, když se ne v barvě, ale v pocitu spojí??

jsou okamžiky, co pročišťují zákoutí... a prověřují ... a pak nakonec stejně zjistíš, že je to všechno jen a jen na jedinci... na tobě...

téměř nikdy a na nic jsem se necítila být připravena a občas jsem se o to snažila, ale realita mi vždy ukázala další horizont...ironie není zlá, je snad jen půvabná pro ty, co rozumí, bolí ty, co ji neumí uchopit... stejné je to s pravdou, taky má moc odstínů...jenže když dobře zamíříš tak se prostě trefíš :-) no a vidíš, nakonec odolávat dravým nás ještě pořád baví...

kdo ví...