zelená víla

žeru ty tvoje láskoviny...
jsou volné... leč hladí...

:-) prý objel... muže... :-)princové jsou na draka ...

dnes jsem měla klientku, VIP...její smutek jsem si krájela ve slunci, co hřálo, na pokoji sama, aby nikdo neodhalil její rodinu, průsvitná, hladká a tolik smutná...vidím ty její oči a ten smutek, tu průsvitnost a v šuplíku fotografie s autogramem...chtěla jsem ji posadit na vozík a uhánět s ní v tom slunci, teple, rozesmát ji jen tím běháním venku...sestřička mi jen pošeptala, dlouho jsem ji neviděla se usmát, dokázala jste to ... já??? ne, mé dvě společnice..tvá báseň je jemná, plná kouzel, vstřícnosti... tepla.. a kopretiny, ty jemné kvítky co tak ráda hladím v náručí... děkuju za hebkost, kterou tak ráda nalézám...

barevná je jeho tvář
budí nás chladněji
ale ty barvy
ta zář

nenapodobitelná...
víš, mám vážně pocit se v těch barvách zahrabat a vyjít až na jaře, do zeleně... :-)

a teď má sólo on, podzim... vychutnejme si ho...

někdy bolí, někdy hřeje... přesto je náš... a když nejde o něj, jde , ať to zní hloupě, jen a jen o něj... o ten náš kousek...

krásně jemná... založím si, mou romantickou duši pohladila...

lásky plná slova... ta lásky zůstává navždy a někdy tolik bolí, přesto že uvnitř hřeje... krásné

mě tyhle nové začátky vždy dost bolely... ale máš pravdu, je to začátek...

Taky občas se mi večer honí hlavou myšlenky... snažím se o ty milé, co hladí, jinak se mi špatně usíná... krásně napsáno...

jemná krása...

hmmmmmm....mručím si :-)

silné.... vhání mi to husí kůži i když jsem to nezažila...

usmívám se...
já mám do důchodu daleko stejně jako má drahá polovička, i když on tam bude dřív...
můj táta šel do důchodu a já s ním přepisovala důchodový výměr na menší částku, aby poškorpil mamku, vyhráli jsme si s tím celé odpoledne :-) a úspěch jsme měli... a pak z ničeho nic onemocněl a odešel tam někam... od té doby se mi změnil svět a i ten pohled, fakt si knížku vychutnám i se spadlým květináčem na zemi, pak ho zvednu, vychutnám si cokoli, nikam to neuteče, ale je fakt , že jsou věci, co udělám hned a pak zapomenu, co jsem chtěla před tím... to vše jen pro to, protože on se těšil do důchodu, na ten klid, na procházky, na fotbálek na hřišti,na pivko s "klukama" a moc dlouho to neužil.... krásně napsané, tak lidsky a opravdově... :-)

znáš se, víš.... něco se prostě nevynutí...

když takhle cítíš, nevyhasne... :-)

mám slabost pro noční výtahy :-)

víš co je zvláštní... mám v sobě tolik myšlenek o moři, o jeho svobodě, o pohledu na něj z lodi, o jeho síle i jemnosti a nedokážu to napsat, nedokážu to popsat tak, aby z toho vyzařovalo to něco, co jsem cítila... a ty to prostě umíš :-)))

zakládám si, čiší z toho opravdovost a láska... pokora a úcta... ne jen líbivá slova na papíře...

sedla... :-)