kypění za noci...
kořeněné...
» autor: enigman |
v Elechambre
přichází lijáky nenadále
poryvy větru lomcují zdmi
a déšť bičuje zem tak intenzivně
že to dohromady vytváří
zvláštní směs zvuků
co znepokojuje
i klan kouzelníků
jak ale vše začne tak i skončí
vstal jsem z postele
jednoho hotýlku
co ještě pamatuje sochy
které mívaly nosy a ňadra
za oknem trůní několik kumulů
jako znudění strážní
na ramenou pomačkaných uniforem
je zdobí oblýskané hvězdy
a vypouštějí malé šlehy
horkého světla
jen tak
aby ukázaly svou bdělost
ochutnávám oživlou kakofonii džungle
a k tomu zapaluji dýmku
v oblacích kouře si ani nevšimnu
že mám společnost
dobrý večer pane
spatřím dívku
v rukou měděný podnos
se dvěma šálky
podle tradice bosá
mlčky popíjíme
dívám se na její tvář
úsměvem by klidně mohla natřít kolotoč
vzápětí vytahuje malou průhlednou krychli
s vyčnívající spirálou
uvnitř se převaluje
beztvaré temné prázdno
ve kterém sem tam probleskne
zřejmě ovládá psychodynamiku
pak Habispeh uchopí mou ruku
a dotkne se čela
jako bych sejmul balíček karet
její tvář mizí
objevuje se jiná
a za ní další
a další
tvář za tváří
všechny snímané
rozvírané do vějíře
některé poznávám jiné ne
výrazy individuální a různé
zadumané šibalské i přísné
ale jedno mají společné
každá z těch tváří
je laskavá
a hluboce shovívavá
jsou tam i nezřetelné
čekající na někoho s pevnou vůlí
skrývající spolehlivé strážce
kteří už věky hlídají poklad
všech vzestupů a pádů
není zakopán v zemi
je skryt na povrchu
v proměnlivosti
v dělení
a výměně
přichází lijáky nenadále
poryvy větru lomcují zdmi
a déšť bičuje zem tak intenzivně
že to dohromady vytváří
zvláštní směs zvuků
co znepokojuje
i klan kouzelníků
jak ale vše začne tak i skončí
vstal jsem z postele
jednoho hotýlku
co ještě pamatuje sochy
které mívaly nosy a ňadra
za oknem trůní několik kumulů
jako znudění strážní
na ramenou pomačkaných uniforem
je zdobí oblýskané hvězdy
a vypouštějí malé šlehy
horkého světla
jen tak
aby ukázaly svou bdělost
ochutnávám oživlou kakofonii džungle
a k tomu zapaluji dýmku
v oblacích kouře si ani nevšimnu
že mám společnost
dobrý večer pane
spatřím dívku
v rukou měděný podnos
se dvěma šálky
podle tradice bosá
mlčky popíjíme
dívám se na její tvář
úsměvem by klidně mohla natřít kolotoč
vzápětí vytahuje malou průhlednou krychli
s vyčnívající spirálou
uvnitř se převaluje
beztvaré temné prázdno
ve kterém sem tam probleskne
zřejmě ovládá psychodynamiku
pak Habispeh uchopí mou ruku
a dotkne se čela
jako bych sejmul balíček karet
její tvář mizí
objevuje se jiná
a za ní další
a další
tvář za tváří
všechny snímané
rozvírané do vějíře
některé poznávám jiné ne
výrazy individuální a různé
zadumané šibalské i přísné
ale jedno mají společné
každá z těch tváří
je laskavá
a hluboce shovívavá
jsou tam i nezřetelné
čekající na někoho s pevnou vůlí
skrývající spolehlivé strážce
kteří už věky hlídají poklad
všech vzestupů a pádů
není zakopán v zemi
je skryt na povrchu
v proměnlivosti
v dělení
a výměně
Tipů: 23
» 21.10.14
» komentářů: 10
» čteno: 628(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 21.10.2014 - 16:48
rozevřu prsty do vějíře
zbavena zemské tíže
nezřetelná ve stínech noci
poslouchám hvězdy
mají hlas...
zbavena zemské tíže
nezřetelná ve stínech noci
poslouchám hvězdy
mají hlas...
» 21.10.2014 - 17:06
Guanti Rosi
Dáváš šanci duším opadat. Barevné listí je pomíjivé, však vznikne z něho živná půda, nepřijde na zmar. Z toho co necháme opadat můžeme žít a nechat prorůstat nové větve. :O)
» 21.10.2014 - 17:35
krizekkk
1
S těmi tajemnými dívkami už mi to začíná být podezřelé... ,) ST
» 23.10.2014 - 01:35
máme tolik tváří... ne každý je touží vidět, vnímat...rozumět odleskům v očích a přičichnout k nim.. je to vzácný...díky své práci mám šanci nahlížet do zákoutí lidí, do třináctých komnat, kterým někdy přidělíme čísla jiná...vybrala jsem si to, je to moje svobodná volba vidění...nedávno jsem s kamarádem seděla do noci a poslouchala jsem, je to velmi viditelnej člověk, zvýšeným hlasem mluví, přesvědčen o sobě... mám ho ráda, takový jaký je.. asi ve dvě v noci mi řekl: jsi hloupá, ale mám tě rád... já se usmála...respektuji názory jiných, jen jsem řekla, vím, že si to o mně někdy myslíš...nejsem ta, co tříští názory jiných hlasitostí přesvědčování... proměnlivost, dělení i výměna musí být oboustranně...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: když potkáte Tu-co-mění-místa... | Následující: když přestáváš vidět svůj stín…