přiměřeně vzdálenostní...

světelný rok
neznamená tak moc
stačí když vyjdete
na začátku prvohor
a za chvíli dorazíte sem

na rozdíl od pozemské flóry
tady není vegetace
freneticky posedlá
slunečním svitem k růstu
a vytváření zásob

až přejde letní horečka
všechno začne
v poklidu kvést a zrát
ti co přes léto spí
vylézají ze svých brlohů
a stěhovaví ptáci
se vracejí domů

planoucí sníh
zaplňuje nekonečné prostory
a stříbrošedě sálá
do měsíčního svitu
dílem zlatých ocúnů


pekelná krása že

stála tam jen tak
pastýřka mlhy
Ningizzida
ve své tajuplné kráse
v polární záři oděna

pak zasmála se hlasem harfy
a lehce poznamenala
neměj obavy
uchovám tvůj zážitek
ale teď už tě pošlu zpět
se vzpomínkou
co brát ti bude spánek
pro měsíční svit
tóny harf
rosu
mne
a lesní vánek...