zelená víla

upřimně nic do skříní nezavírám... lépe se mi žije... leč rozumím...

joo babky kořenářky... jen na něco je nutné víc - zkušenost...

třeba postačí promluvit...

pochopení máme sami v sobě... i jeho hladiny...

hmmm, nořím se do krásy...

úžasná vzpomínka v básni... daleko sahá, až za brány duše....

sám sebou...

pro vzpomínku...

já si od moře přivezla kameny, když jsem je vybírala, tak ve mně evokovaly tolik přirozených a mně známých věcí, když jsem si je doma přebírala a hladila každý zvlášť, neviděla jsem v nich to co v té zátočině... leč viděla jsem v nich něco jiného, stejně hladivého..je to zvláštní, jak si zamilujeme to něco, co přetrvává...pozorovala jsem ze břehu svou starší psí dámu, říkám jí německá důchodkyně, jak si plavala, pozorovala jsem její ladnost a klid, který okusilo mnoho z nás... její pohled hřeje a pohled na ní má pro mě neskutečnej podtext...moc si vážím toho, že právě my dvě už tolik let jsme partnerky v životě i v práci...

krásné navlékaní...

:-)

jojo ty bobule :-)

vzpomínky na někoho blízko dávají, protože ty špatný zapomínáme... zrcadlení...

schované a o to více viditelné... a tohle vidění je úžasné...

i poslední sirka rozhořívá...

máš ty horizonty v sobě...

často se mi můj pozitivní obzor zatahuje, ale stačí chvíle a vím, vím proč pro mnohé zním hloupě, vím proč ještě pořád věřím určitým věcem... díky i za tohle připomenutí...

tolik věcí, dojmů, pojmů... leč působící lehce a úsměvně...

hledám a nacházím....

točí se ta energie, kdybych uměla tančit a zpívat má to velkej rytmus... vau... zvu tě na tanec bez not... :-)))