zelená víla

vyznávat lásku se má, i sobě :-)

:-) hračičko...

zenge: vavaoko: severanka: obaleč jabloňový: myšlenka pouhá: matousekKkrejca: Magica: Lota: divoženka1: čubík: básněnka: Díky všem za pochopení mého náčrtku :-) je krásný jak třináctiletá mentálně postižená holka dokázala rozluštit kouzlo přání a rozzářit vše...

kasparoza: no moje láska k moři na hrnčířském kruhu točená :-)miluju moře, pohled na něj, vůni, to že jsem tam mohla být a poslouchat jeho hudbu...

Tedelybear: já s tátou pravidelně promlouvám...

krásně citová...přívětivá...

postaru... vůně , staré ve mně budí vůně, připomíná, ale ne, nedělám určité věci tak, jdu dál... učím se... nepostrádám, protože vím, jak voní to postaru... :-)

okusit tě , tak lítáš nad zemí.. přesto se ti někdo podobá z nás lidí, neokusitelnej, barevnej, voňavej... jsi krásná... okouzlující... a třeba jsi to ty, jo, právě ty... :-)

odlesky v koňských očích, nejen v nich... je jedno plemeno, malý, nedávno jsem měla tu čest vidět jak z nich dělají koňské asistenty... dojalo mě to, odlesk v očích... mám koně ráda pro jejich hrdost a jemnost najednou, vycítíš, poznáš...jsou uvěřitelní a víš...my lidé na zvířata přenášíme vše, co cítíme ... nejsou to úniky, je v tom přirozenost, bez uvědomění... otázka cítíš?? cítím... neřeším, nevím, cítím... " jen" cítím...

vyvolala jsi ve mně spousty pocitů... děkuju Ti...

mám ráda neměnnost... je stálostí k něčemu, co se měnit nemá...mám doma medvěda Mazan se jmenuje, když mi bylo sedmnáct prožíval se mnou mou první lásku, milovala jsem neskutečně Vladimíra, milovala jsem ho dlouho, platonicky i roky po té co mi říkali, zapomeň... neuměla jsem to, neuměla jsem vymazat ty chvíle blízkosti, které pro mě tenkrát byly poprvé... a i když tuhle lásku proměnil čas, přesto stále miluju toho kluka s dlouhými vlasy jako tenkrát, ta láska je jen v jiné formě... medvěd Mazan zestárnul společně s námi i s naší láskou, ale nikdy ani jedno nevyměním i když vzpomínky blednou a Mazan není takový fešák, je roztrhaný na určitých místech, pořád je to on a on zůstane se mnou, jako ta láska k Vladimírovi...neměním nic a že mám na výběr.. :)

denně vzlétám.. i přes pády... naučily mě, mnohému... ale nepřesvědčily mě nelétat...

to jsou ty korálky splétané tam uvnitř... nevymizí, zůstávají...pro další a další, co nanášíš s úctou..

René Vulkán: jenže právě tohle se vymyká té strohosti... v hospicu se žijí vteřiny, minuty, dny...já tomu říkám okamžiky... ať už se to v mysli kvalifikuje na poslední či první.. prožitý je důležité...i prázdno lze popsat a prožít... i v prázdnotě odchází...ale i naopak...

zaskvělo se...

když já určité ticho fakt miluju... je pro mě víc než hlasem....a pokud má být svět tiše mluvícím, jsem šťastná... jsem i tak, můj svět je sice tišší, ale hovoří...

zloba... taky se někdy na její počátek ptám, nevěřím určitých lidí zásadám... balí se balí, ale mou víru nikdy neopálí.... :-)

ty tvoje barvy předzime, zvířata vídám pít... maluji si barvy potají společně s tebou.... vábíš mě, neskutečně...

nejsou ... přesto je cítím... dojalo mě to...

neznám krásnější roční období barevnosti než je podzim.... miluji jeho barevnost, miluji vítr ve vlasech... a jako ženská miluji nakupování na tuto etapu roku :-)