René Vulkán

usměje se zářivě
na batole
bohaté dvěma zuby ... paráda

vagon zamrkal rozpačitě víčky ... jakbysmet :)

jen závěru nerozumím.
Jako že vagón si přihnul z placky nafasované z MHD?

Začal číst poezii, to jo, jakože se rozjel a jeho kola ...

taky z něj mám radost

doufám, že máš někoho, kdo tě potěší, třeba děcka, vnoučata ...

říkám si, jestli by se poslední slovo taky mohlo s něčím rýmovat.
ale sám nevím

ááá tak už vím, proč je dnes u nás v Brně tak mizerně, tvoje řasy za to můžou

Kde všude zůstala ozvěna mých stop, vypustil bych slovo mých kvůli rytmu
ale k ději je asi nutné aby stopy měla autora.

PS to je jen má dedukce nejapná, která nic nemění na tom, že báseň je ST-éčková

hravá slova, hravě seřazena

jen kvůli rytmu, nebylo by lepší unese místo neunese?
dějově asi ne, tam ti jde určitě o "neunese"

Ať tak nebo tak je to kouzelné, mystické, duchovní, hluboké, krásné, poetické, ...,mystické už jsem říkal? :-)
ST - éčkové

Princezna Smutněnka: trefilas to, je to o stárnutí mé mamky

tady přemýšlím co napsat.
nevím

Gabkine, Gabkine
myšlenka mi nekyne
je to skoro vždycky
a tak jenom mechanicky
využiju klasiku:

V áleji v áleji
vožralci se válejí
Mají děsně vypito
to zas bude nablito

Ty jedeš, jedna pecka za druhou!

žití přítomného okamžiku
je nebetyčný dar

rozhod jsem se
že vlezu za zrcadlo
abych dělal mocné činy

byly tam jen pavučiny :)

venkovním parapetem
zazněla kopyta děšťových koní ... parádní

Já s těma posledníma dvěma řádkama mám taky potíže - básnicky.
Dal jsem je tam z nostalgické protekce, protože, když jsem odhrnoval listí z mramorové desky, pod kterou leží můj bratranec Milan, tak právě tehdy mě to napadlo.

zemitá, niterná

a jéje, to byla asi bolestivá událost

čoveče, odvážná přijde mi

drobnosti tvořící velikost