Špáďa

Někdy je lepší nepokat či jen krásný a milý úsměv minout a do smrti na něj jen vzpomínat...

Smutek, co hladí.

Vodu až zaměníš za srdce
nožku za úsměv milý,
nejeden bude podrcen
láskou, jíž propadne v chvíli...

Krásně houpeš, je mi z tvých veršů přímo blaze...

Nádherné ráno v barvách duhy...
...zpod očí rychle mizí mi kruhy.
Od žínky ranní pohlazení —
pře pelest skáču jak přes hrazení

a jdu jí postavit vodu na kafčo a namazat rohlík s marmoškou.

Dostal jsem hříšnou chuť nechat se opít,
v chapadlech sépie poté se potit,
v likéru bobovém chvíli se topit
a k tomu slyšet step čertičích kopyt...

Já si vzpomněl na text jednoho tanga Josefa Laufra, kde jódem se ředí šampaňské... určitě ne z dezinfekčních důvodů...

Nepodařilo se mi najít lepší odkaz než tenhle, neboť nevím správný název písně (...Esmeralda & Hernandez tančí tango...), pusť si to od 4. minuty

http://www.youtube.com/watch?v=STtPWWLsxK8

Čas občas voní jódem...

Vašek kácí les.
Pily hrají jazz.
Třísky do nebes
s pilinami lítaj.

Dřív než vlítneš do nivy,
najmi hajnýho,
pozná i strom práchnivý,
ptáka chorýho...

Tohle lesy vítaj.

Pověz mi člověče, kde jsou ty časy,
kdy z tvarů bukev dýchlo na mne srdce,
podpisem živým býval její ret!
Či z písmen kostrbatých rovnou jsem byl zdrcen,
aniž bych dopis rozervaný čet.

Dnes moje touhy náboj v čipech hasí,
zavináč voní jinace než sleď,
nemám strach z kaňky, byť prst je trémou zpocen...,
vzpomínku na hrot jen z kalamáře tasím
a růži z aršíku lepím dnes naposled.

První lepší nežli druhá,
třetí vostrá, čtvrtá tvrdá.
Smích je aspoň malá vzpruha,
jak se v světě na vše ....

A tobě dávám metál!

Ten čas jistě přijde, zatím však před spaním počítej řetízkové beránky... a třeba jim z plezíru stříhej kudrlinky...

Chci dát úžasník, ale nemám jej na klávesnici..., tak aspoň slovy:
Úžasná síla slov. Až žasnu(úžasník)

Na-ho-ta(m) ... a to han
v nahotě se mi-ho-tám
Mátohám, joj, .. .. ...!

Chtěl bych cítit tuze zblízka,
než natáhnu jednou brka,
pomazání od labutě:
Hebkým křídlem vlas můj víská,
černým okem na mne mrká...
K tomu slyšet: Odlabu tě!

Jan zanechal návod ke skloňování panny.
Já si zase s chutí vyčasuji srdce a vypíchnu 3. osobu plurálu: ...oni srdca()jí

Soudruh hnal nás do rachoty,
dnes chodíme na šichtu...
Zítra možná do roboty...
A pak? Vždycky na Rychtu!

Jen dotaz s trpkou příchutí:
Koleje, ty šly do hutí?

Když podzim léto opentlil,
do krajek babích slunce vlil...

Nevyprchej z chrpy ven!