Špáďa

Zajímavá lyrická úvaha.
(Škoda, že jen samé levné rýmy.)

Pěkné! I když ta mistrnost tvé ukázky tomu schází, ale nemůžeme být všichni mistři. Nemáš link na ten celý původní překlad? Dík, nechce se mi googlit.

Smrkání v básni?
A proč né!
Klidně to na ni práskni!
Ovšem pak nejsi džentlmen,
ale jen divně rostlý kmen...

Nejen ohně ohnuté!
A těm vílám? Lohnu thé!
Možná pily jiný mok...
a já z jejich šatů, cvok,
myšlení mám pohnuté.

Já bych ho nechal viset! Případně bych ho jen převěsil do kouta. (Za trest za tu aminu!)

Těším se na únor.
Roɳů ɲoЯ.

To není o ničem! Nebo život či láska jsou nic?!

zenge:
To je nás jen tři promile?
No to snad ani omylem!
V týhletý zemi přec každý v něco věří:
buď má rád amplión či slova s tónem kněžím...
či přes uši nasadí kulicha,
zaposlouchá se v mrazu do ticha
jak na hrot věží sněží...

Tanec s kosou nohou bosou...

Lahodná snídaně
má začít večeří
pak pokrm do dlaně —
to až se sešeří...

Noc má být vášnivá —
v peřinkách, v bavlnce...
Radost jak na nivách...

Milenci na vlnce...

...a jiní nebudem
(vždy máme něco za lubem.)

Taky rád šeptám do uší
a do míst, kam se nesluší
sdělovat city veřejně
a špitat: Lásko, zahřej mě!

Nějak jsem se v těch obrazech zamotal a nemůžu u některých najít orientaci...

I ten nejsilnější strom, když ho jednou zapálíš, časem úplně vyhoří, dodoutná...

Jela po protijedoucím eskalátoru... a nebo že by ty?

Tu duhu možná cítíš ty...
očima, dlaní, vdechem, rty...

Bacha dej,
dej bacha na špínu...
nechci tu dštít ni pěnit,
čas může mnohé změnit,
a ne vždy k lepšímu.

Vše je tak proměnlivé v čase!
Muži v síle a ženy v kráse... {|;-)

V sobotu odpolene se v této zemi pro někkoho vyjasní a pro jinéjho zatáhne, já však se nedám médii masírovat a v každém případě zůstanu zcela klidný...

Jsi ladička dnů
hojička duší
hladička ran
i podavač snů