shrnutí
...
» autor: Marcone |
nikdy jsem ti neodpustil
tmu, co nad střechami šustí
světelným rokům na dohled
jsem malý chlapec co prošel ohněm
na zastávku při cestě do kamkoliv
vajgly po nespolucestjících
už nechutnají jako dřív
nikdy jsem tu bolest neodpustil
tmu, co nad střechami šustí
světelným rokům na dohled
jsem malý chlapec co prošel ohněm
na zastávku při cestě do kamkoliv
vajgly po nespolucestjících
už nechutnají jako dřív
nikdy jsem tu bolest neodpustil
Tipů: 20
» 20.01.13
» komentářů: 13
» čteno: 683(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 20.01.2013 - 12:11
krizekkk
Hmmm. Ale odpouštět je lidské. ST
» 20.01.2013 - 12:37
Snad později se odpouští
až vyblednou tmavé vzpomínky
bolest se časem rozpouští
jen občas vyšlehnou plamínky...
až vyblednou tmavé vzpomínky
bolest se časem rozpouští
jen občas vyšlehnou plamínky...
» 20.01.2013 - 17:45
Tak si to shrňme...je to dobrá báseň (skoro na ST)...
Jen poznámka na okraj : to, co neodpustíme, tíží pak nejvíc nás samotné (ale na to člověk přijde obyvkle až pozdě).
Jen poznámka na okraj : to, co neodpustíme, tíží pak nejvíc nás samotné (ale na to člověk přijde obyvkle až pozdě).
» 21.01.2013 - 14:46
Dělej co si srdce žádá. Nechceš odpustit? Neodpouštěj. Cítíš, že ještě nechceš. A jestli přijde čas? Přijde, nepřijde... Osobně si myslím, že určitý druh odpuštění ti stejně úlevu nepřinese. Moc hezky napsaný! **
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.