Ztracený muž

Den za dnem
vzdaluji se mu rychleji a rychleji
on ve spánku odešel
já jsem zůstal tady.
Den za dnem
zapomínám tu jeho tvář
obrysy, pohyby
hlas i zář.

Z mé mysli se vytrácí gesta
jak pára nad hrncem
zůstala bysta
asta la vista.
Snažím si vybavit jeho řasy
chci, zub času však přeťal autentické trasy
zbyly jen prošlé pasy.

Ironií osudu se stalo
že s ním usnulo i jeho milované esperanto
jazyk všech a nikoho.
Ve starých novinách
záhadným jazykem
listuji, hledám tu jeho značku
nekrolog psaný mým ztraceným dědem.

Je to již dávno
kdy stál jsem u jeho hrobu
přísahám, zítra
zítra tam půjdu!