Špáďa

Ať ten třetí je největším vaším potěšením!

Trochu mi drhne rytmus (na píseň by měl šlapat pravidelněji), ovšem neznám nápěv, a tak mohu být mimo já.

Hezké sny jsou jak slova líbezná,
vyvolaj obraz, že už tě líbe, zná...

Když si žena hraje s hadem,
dobro prchá nejspíš zadem...

Záleží nejen na úhlu pohledu, ale i na vzdálenosti. Nebo spíš na blízkosti? Ano, tvá báseň je mimo jiné též o blízkosti.

A mně se líbila, a tak se cítím jako pes, co právě s chutí oblíz kosti...

Krásná Bastet! Žena-kočka!
(Dál se pěkným takhle říká.)
Rychlé drápky, bystrá očka,
ladnost křivek a pleť z mlíka.

A v čem tkví ta Micky past?
Až ji lupič-padouch spatří,
zapomene, že šel krást!

Všechna čest.
Bavíš fest.
Slovo - pěst.
Jdou mi vlézt
přes pelest...
Klape lest.

Když se srdce probije,
až v tom druhém ožije...
Láska potom hody je!

Tak hebce pohladila! Jak pírko.
A srdce rozehřála. Klíčovou dírkou.

Milá hastroší ;-)

Silná slova. Odpouštět bychom ale měli umět, zapomenout raději ne.

Až to zjara zafučí,
nové lístí vypučí.
Staré do vod zahučí...

Taky nechápu, proč je někdy nutné zraňovat ty nejnevinější.

Touha do snů rozpuštěná...

No dá to často dost práce trefit ten správný tón...

Sílu vždy dočerpáš z přírody:
Objímej stromy, vlez do vody,
pozoruj ptáky, jak brázdí nebe...
Vyslyš i druhé, nejen sebe...

Báseň tvá voní vřelým citem
teď tady i mým prázdným bytem...

Tvůj vzkaz ho jistě něžně hřál
a jen ty víš, jak o tvá slova stál!

Určitě nikdy se nevytratí...
Však vím, dědové bývaj zlatí.

Tak si jen čti a nech se chvíli nést...

A že tehdy pěkně nachumelilo!
Měkce, jak v tvé básni slůvka sníh se snášel