Špáďa

Pohlédnu Luně do tváře...
Líc tvoje se mi ukáže.
Podívám se jí do očí —
Oči tvé v mých se rozskočí...!

Kdo mne tu zas
                  lipou opil?
Komu z umu Múzu, mok,
ronů noty, tónů nor...?
Sazba voní, žíno, vab zas!

Už se těším na únor!

Tvé poetické nápady mne vždy fascinují. Čím jejich zdroj živíš a zaléváš?   |;-)

Nezpívám jako Gott —
nemám dar od nebes —,
jen dechem vánku...

(A taky s akordy
dodnes jsem na kordy.)

Z půltónů, celých not
připravím pro tebe
omalovánku...

Do ní můžeš mezi linky
otisknout tón z oční šminky...

Jistě je víc variací...:

        Třeba o tě stojí draci,
        snad ledová dravá řeka
        či kopyta sobů čekaj...

Jist jsem... Najdeš inspiraci...

Nebo raděj pana prince,
co ti přilne k oční lince,
až mu rety smočíš v sklínce...

Vyvaruj se levných frází!
To jsou vždycky láskovrazi.

Na prvotinu výborné, ale i jinak velmi dobré. Má to hlavu i patu. Rozervaná duše s natrženým srdcem bývá silnou inspirací!

Vítej!
Dám si s tebou vínka deci...
A dík za kus deníčku.
Ale jistě jiné věci
určitě máš na tričku!

Mbonita:
Jitko, díky za nádherný komentář.
Vážím si každého člověka, co má mozek i srdce na správném místě a ku prospěchu nejen svému.
Jitko, velice si tě vážím.

...sebedůvěra (?)

Zdání — zrání k rozpoznání

I já mám již dlouho pocit, že to takhle u mnohých pejsků určitě je, a že ne všichni mají to štístko... Podobně jako u lidí, ne každý se narodíme spořádaným rodičům nebo do šťastné doby...
Ovšem popsalas to moc hezky a já se dobře bavil (až radostí jsem zavyl).

Byť vykvete v každém věku,
nedočkáš se vždycky vděku...
Blázen jen by se jí bál...
A tak čekej, čekej dál...!

Sklenkou sektu
jemný ťukes...
Nemám žuby,
jenom bižu...
S tíží v dechu —
žití chudé...
Hledám těchu,
schází chutě,
kdo jen líže,
možná želí...
Nátisk k prsu —
Božský! Supr!

Jan Maren:
It does not matter...

Vykopávačem psů nebudeš...

Tohle není špatný text!
Please, what will be the next?

Tahle slova, našla-li adresáta, jistě mu slzička smutku ukápla...

Připomíná mi to tak trochu volbu Velkého Vonta v Rychlých šípech:
Na dotaz "Losnu nebo Mažňáka?" Mirek Dušín, příliš neznalý důležitosti této volby pro nositele žlutých špendlíků (nikoliv placek), odpověděl: "Ale třeba Bahňáka!"


Hahňáka, a nebo Prasnu?
No já žasnu, raděj zhasnu.
Až mě slunce zalochtá,
zahňákám či zachrochtám.

Smutno i mně tu bylo,
když četl jsem tvůj deníček...
Určitě vydrž, vílo,
zas přijde nový Jeníček
(či námořníček Pepíček).

Jestli litry denně?!
To jsi jako štěně!
A ten čajík z lípy,
teče jako z pípy...

{|;-)}