Špáďa

Z holostěn pod most...(?)

Ať se každé akvabele,
daří vždycky jenom skvěle!

V jednom kuse směju se,
až mám slzy na nose
a po chvíli na puse...
...teď už i na ubruse...

Pocity smutku pominou,
ať cokoliv je příčinou...
Tak vydrž, vydrž v naději,
že žal zas bude v závějích
hluboko v mrazu zahrabán...
Dočkáš se, dočkáš šťastných rán...!

Zlomí-li si beznaděj křídla, zase bude hej...!

Zajímavě popsaný zákon gravitace o tom, jak člověk padá na hubu...

Čas vždycky rány zhojí...
a bloud, kdo pouhých slov se bojí!

"Refine" není fér?
Rebela ale ber!

P.S.
Tvůj vázaný verš je vázaný i tím, jak mu místy vázne rytmus, piš klidně volně a do ničeho se nenuť!

Pokusím se je někde i pro sebe objevit, mámy si to zaslouží...

Radost, úsměv na své tváři
neplánuju v kalendáři...
Když však na ně chutě mám
zengeho si tady dám!!!

* * *
Díky za ty tři minutky humoru, úsměvu a radosti.

Do studny lásky, co máš lít,
by dalo se z ní dlouho pít?
Nebudu ti veršem radit...
Sama víš, jak duši hladit.

Další piš básně na nebesa,
v písmena skládej hvězdy,
ignoruj mrzouty, zvyky, esa
a zakázaný vjezdy...!

Když za límec mráz dotírá,
až na okně se potí rám,
něžně tvou šíji potýrám...
sněhem na dlani potírám

Kocour zas byl inspirací...?

Dýňové tvoje ráno
perfektně zveršováno...

Jsi gentelman karet i libozvučných not!
Prvé spíš mužům a druhé dámám vhod...

Do sněhu, za kostelem,
steleš si s nepřítelem...

  *  *  *

Na tvý město utopený
dovolíš mně s touto peny
aspoň nahlédnout...?

  *  *  *

Zasní Martu Tramín zas?
Díky za tu horu krás!

Takže cizí jazyk? Asi jedině v ústech, při líbání.

Pohlédnu Luně do tváře...
Líc tvoje se mi ukáže.
Podívám se jí do očí —
Oči tvé v mých se rozskočí...!

Kdo mne tu zas
                  lipou opil?
Komu z umu Múzu, mok,
ronů noty, tónů nor...?
Sazba voní, žíno, vab zas!

Už se těším na únor!

Tvé poetické nápady mne vždy fascinují. Čím jejich zdroj živíš a zaléváš?   |;-)