Sputnik

.

Tiše se směji
když mi hlavou biješ
do trochejí
nezůstaneš

na dveřích..
jsme každý sám
souputníky halí šál

hlasitě kradu
při nádechu
Sputnici už obíhají
pozlacenou střechu
chrámu

tvých strachů
a mých: „co by?“
tvé vlasy doutnají
a hoří

zlatým ohněm
oči diamantové
zvuk nás oba zboří
když na hladině zůstaneme

po pachu víří vlci
maje máky jako dar
zuby líbám
krkavici jazykových bran

vně už duní láva
a železo praská
..z hvězd utkaní

každá zlá je zpráva
že had tvé srdce laská
ve spadu meteoritů poddaní

křídly hebkám zrady háv
palačinky citů obrací
víčka očních břitů
smrt je plná..
kaštanových zpráv

a zítřek voní
po příbězích
na pobřeží se straní sloni
hluché zprávy zvoní..
v nebesích

.