Špáďa

Zdá se mi, že víno z láce
při psaní jsi pil!
Ovšem...
informaci z anotace
skvěles naplnil...!
Fakt jsem čtením notně zmaten
(Jak mat dámou — skončen patem).

Verše zvláštně kostrbaté!
(Neměls sázet jenom na thé!
Měl sis nalejt také víno...!
Víc by bylo vybarvíno...)

Vzkaz žonglérům se štěstím:
"Šetřte s tím!"

Pokud je PC tvým pracovním nástrojem, mohl i nemusel by ten exitus být příjemnou záležitostí. Vše je relativní.

Zatmění?
To už bylo před měsícem...
Viděl jsem jej váben sýcem...

(Bo se tmělo jinde?
Propána kvinde!)

Škoda, žes tu soutěž "nestich"!
(Příště si líp nalaď předstih!)
Ale hlavně, žes nám neztich',
dodatečně nejeden stich
nám's tu nechal nejen pro smích. (Malše bez falše)

Přijď zas!

Cítím tu sílu prožitků a pocitů z nich... plasticky vystřižených

Na vránu narván
dul blud,
dal chlad.

Uhl. Mlhu
lákal z plachet sok. O, po kostech Alp. Zlákal,
uhl. (Lhu.)
Viděn, tuhl hutně, div
kolaboval. S odvahou ohav doslav: Oba lok.

I potmě den hnědem topí,
au, kávy dá. Mraziví z armády vákua
nevítají, s uměním kantát stát na kmíně musí jatí ven!

Necudně usínám bez fíků
u ženy oděné Evou,
prsty své u jejích knoflíků,
u sebe její levou...

Říjná kočka, březí jelen...
v divném to žijeme světě.
Když nasadím dioptrie,
ve všech, koukám, ďábel ryje...

Devět teček ještě zbylo,
jsou však zcela netečné...,
že protýkaj' z veršů dílo,
nemohou být krovečné.

Všem velké díky za reakce!

Máš úžasnou schopnost vhledět se očima básníka-humoristy snad do všeho!

Zažeň smutky! —
Do hospůdky!

Jen ženám?
A co nám? (Má noc...a...)

Manéž nej — jen ženám!
Kup mužům puk!

Staré čtvrti
osud drtí.

Smyje vinu obsah měšce?
Někdy lehce, jindy těžce...
či nemůže nebo nechce.

Zvláštní a tuze krásný způsob synergie...

Tak nádherně popsané a do děje vtahující, že ten vysvětlující verš mezi lomítky pro mne nebyl vůbec zapotřebí! Beruška mi před očima naskočila úplně sama a tuze se tomu smála!

(Ty nemáš na klávesnici závorky...? Nebo mám tu čest s písařkou odkojenou na psacím stroji z padesátých let, na mnohých tehdejších totiž ještě závorky nebyly. |;-))


Mlsný myšák včera vnikl —
od válu ses otočila —
pod korpus do medovníku…
Jak jsou ta zvířátka čilá!

Po přidání vrstvy krému
vyhrabat se neměl sil…
Odér z éček do parfémů —
málem se v něm udusil.

Zavětřila tvou spíž kočka,
poté co dort zrál tam, chlad’,
zanechala Bročkem Bročka…
Chtěla si hrát? Či snad hlad?

Pudy bývaj nesmlouvavé,
všem nám rozum vyšinou…
Třeba kočky jsou hned žravé,
když dům voní myšinou.

Pro dvé vůně od komory
Míca škrábe na dveře,
netušíc kuchtička story,
s lehkou myslí otevře.

Zapomněla přitom ale,
že dort volně na zemi
nezakrytý se tam válel…
Micka mezi plástvemi!

Dortu vrstvy rozebrány,
myšák jak lev bojoval…,
vynesla ho však ven z brány,
nadechl se…, písk…’, žil dál.

Zato šelma mlsu chtivá
k medovníku pádí zpět,
hltá, hltá jako divá…
a zmizel v ní nevidět!

Že však předtím hospodyňce
vypad’ nechtě prdopeč
(skončil v dortu, dřív byl v skříňce),
kočičku vám sťala křeč   ;'-((

Občas to tak v světě chodí:
Vyražen rezavý klín,
nepřítel tě vysvobodí…

                  Semele ho Boží mlýn!

Nádhera ku vzlétání vyzývající

 
Tvá láska k Šumavě
svítí ti na hlavě,
z duše pak hloubavě
ústí k nám v zábavě,
radosti,
skvělá jak maso od kosti.

Víc takových rozpitek!

(Jenom, aby dobytek
nemusel zas do bitek,
dřív než půjde do kytek...!
To ať radši zvučí
spíše nežli Migy —
nebudeme chudší —
zpěvy barvy digi,
lipenskými doky tek, ...)