Špáďa

Písek v stopách,
stopy v písku,
pěnu lokám,
když po rysku
načepují.
To pak láska
v srdci bují...

Bavil jsem se náramně...,
až cítím tlak na tlamě
od samýho tlemení...
ST! Ortel neměním!

Dnes mne uchvátil snad víc ten kmen, než slova jej opěvující, byť i ta si zaslouží uznání...

Spousta povedených metafor a zajímavých myšlenek. Jen zdánlivě neškodný rým "žmolky — kroky" mi svým parytmem trochu zatahal za ucho. Palec však pořád mám nahoře.

Vyzdvihuji kaligrafii poslední sloky. Též pokus o rým na začátku třetího verše každé sloky, ten už tak elegantně nevyšel, ale palec za celkové hodnocení mi to směrem dolů neotočí...

Hele, já jsem taky někdy jedním z těch idiotů za stěnou, jen místo kytary foukám do garmošky. Snad ti nebude vadit, že jsem se poznal a dál zůstávám v Modru... {|:-))}

Mementem vzdor. Šílený hrůze.
Sám uvnitř pláču jako pes.
Smutná a přesto krásná tuze.
Jak dobře, že čtu ji na Libres!

krizekkk:
Naprostý souhlas!

Mladí si zvykli stiknout „reset“,
když „Game is over“ naskočí,
život však jeden — a ne deset!,
maj’-li být mravy náš kočí.

Tak tahle asi není pro mne, já krauluji zásadně prostředníčky, ukazováček používám na zcela jiné činnosti... |;-)

Přeskočil jsem všechny komentáře, takže se možná s někým i sejdu v názoru:

V básni se mi svým stylem zdáš, jako bych se na tě díval přes mihotající se horký vzduch nad rozpálenou letní asfaltkou, jako bys ji psala vnitřně roztřesena. (Není-li tomu, tak, promiň mi.)

Stylem bych báseň zařadil snad do liturgických písní, byť ten hovorový jazyk tomu neodpovídá. Ovšem obsahem již nikoliv — filozofie a tvého silného osobního, tj. i originálního pohledu, materiálu a přínosu je v ní jako v tvých jiných básních, co znám. Jen mi teď tato tvá připadá málo dočesaná. Vím, že často píšeš z jedné vody načisto, ale má-li to být píseň, chtělo by jí to vychytat a zpravidelnit rytmus v některých verších, občas taktík vskutku moc nesedí — což mne u tebe překvapuje (na druhou stranu neznám případnou melodii, ta může mnohé nesrovnalosti zahladit).

Možná namísto "nadejte" mělo být "najdete" (?) (...mu o naději čas...)

A též zdravím a vítám, ještě jsem tě tu snad letos při jaru neviděl...

Ze trav spletlas louce vlasy
v převoňavé copy,
nevadí, že příze asi
měly v nitkách nopy.

Aspoň louce copy z tváře
jentak někdo neodpáře.

Ani chlapec bosý,
co tvé nivy kosí.

Mládí nám v duších,
jak mnozí tuší,
nikdy neodkvete.
A kdo říká ano,
ten se, milá dámo,
přenáramně plete.

Mám dlaně z duhy...
a jinak dluhy,
z nich těžko stavět most...!
Však dlaně -- ty pevné dost!

Odkoukáno ze života, za poslední dvojverš však dávám bodů přímo hafo...

Usmíření před hrobem, prostě zaživa,
tak to nejspíš udělá, kdo není nádiva.

Zase jeden Blériot
lítal jako idiot...

Že by začlo jaro pučet?

Jen ale, kámošu, ty co maj vady.
Že prý (!) vady žádná nemá...?
Tak to je holt pořád zima!

Na napnuté břicho chodíval jsem naslouchat s hrnečkem. Moc fajn časy...

Touha čas nezastaví, ale prodlouží...

Opsáno jest ze života,
co blahem vždy neklokotá.

Ovšem (p)opsáno velice trefně a pěkně.