Špáďa

Zmrzka když stéká po pupíčku,
nutno hned slíznout tu potvoru,
než zformuje jí Pop art špičku
Ondra ve válečném otvoru
                              (Andy in the war hole)

Konečně víme, co jsi zač...!
Přes den Pan básník... v noci spáč...,
zážitky šrotuje, jak si sní,
přes den je vkládá do básní.

Křupy, křupy, chrousty,
slon miluje tousty...
Když toust křupce chroustá,
radostí dá spousta...
(Víc než když se zpívá!)

Po lahvince

Zvláštní způsob láskostopu...

Štěstí klína
utop v potu,
co si vzlíná
u pilky klipu:
"Upíšu šípu".

Když nad vodou skotačí,
na chasníká kváká,
na rožni se otáčí
poté, co se smráká...

U těla paletu,
pocítí cop,
u karet z téráku
popěje pop.

Živel si slovy rozezpíval,
byť hrozný jeho síly příval!

Dokořán

Sen: Ural ve květu tě v kevlaru nes,
mečíků kýčem
dul blud.
Na JIPce blbec pijan.
(Sen: Dones laň, zvlád meč… Ej, ret terčem je dál… Vzňal se. (!) No, dnes.)
Nesamomordodromomasen.

První tři verše opravdu skvělé!
Ale i ten zbytek
(až jsem smíchem vytek).

 
Víla věnce
vila Věnce,
od ní v senech
líbat se nech.

Víla vyla
na plamenech...
(Vzplála láskou
na těch senech...!)

I já takhle rozhořím se
na špejcharu, když jdu k římse...
(Moje víla za kšandy
visí tam za girlandy. :-)
_ _ _ _ _
Nádherně ti báseň klape, chlape!

Máš v duši krásno...
Nenech v ní zhasnout
blesky, co zují,
elektrizují,
až z toho šimrá...
Umíš si vybrat!

Deja senti...? Fitnes a jed
cítil z Litic.

Na ptydepe dyť pan
u kapky k paku
mukal tu tlakům
na brutoturban...

Á, kluk tu k světu — OK, sálá, lásko — u tě vskutku lká.
A nečel, bože!, než oblečena.

???
To bych si vůbec netroufl říci a už vůbec by mě to ani nenapadlo! Vážně.

Šaljapin nezná pin,
Aries dá rád sejra...
Báseň jak baldychýn
a Špáďa jenom zejrá!

Moc hezké láskoniny...

Nádhera nejen slov
ze srdce vytrysklých...
Šimraj až do útrob...
Beránek něžně kých...

Tlumit bubny kytarou?
Pěj radš píseň prastarou,
že kdo rovně dosud jde,
ten tě srovná, osude!

Přiletí zas a nebo jinej, jen ptákům nestříhej křídla, nemohli by létat...

Hmmm, pro mě i skvělá inspirace k slovohraní, nebudu tentokrát ráčkovat, ale koktat:

Vol slova! Nemámena vol slov!
I sic… i pomalu je vykoktám: „Matko, kývej u lam opicí si!“
Matko, ko-ko-koktám:
Matko! Kok tam!

Mám žito totiž, mám!
Úkol: Opici v noku, konvici po loku!

Tu on sáh' zhasnout...
(Medobodem!)
Tu on u sazenic: „Chci nezasunout…“
Tu on usazen: „Ne! Zasunout…“

Zela: Zalesněn sel, a zalez.
Ela ale
        sela za les.