Špáďa

Hodně těžkopřeberný verše, asi proto, že hustý...

Každej správnej chlap
má svůj ženolap.
Já třeba svou Ivetu,
chytil kdys na Babetu.

Dnes je doba jinačí,
ženský se prý pytlačí...
Audi, fordkou, prostě fárem...
Zenge? -- Ten dál Hadraplánem!

(Mohl bych použít i šťavnatější lapací synonyma, ale píšu slušně, byť je po desáté večerní; ráno to tu totiž mohou číst i děti;-)

Do konzervy
z tý svý vervy
jako červi
nacpem nervy...

Až ty naše časem rupnou,
konzervičky můžem slupnout.

Tady v lásku věří všichni...
A kdo ne, tak ty mě píchni!

Jak ráds tam byl vlečen
každou z mladých slečen,
vstoje, vsedě, vkleče
líbán, poté svlečen...
Z Amorových sečen
šípů radš než mečem
zasažen a sečen...

Zlomenej bych zas moc nebyl,
opřel bych se jako... ON,
všech milenců lampión.

"...trvej lásko trvej
nepřestávej trvat..."

Ten verš mi je silně povědomý, půlnoční skřivánci mi to dosvědčí. Ale foukl jsem ti taky něco, za tu radoST.

Víc podobných děl, hlavně naší mládeži, co po stisknutí té správné klávesy dostane další tři životy... Za časů našich dědů či otců by po hlášce "game is over" nepřišel žádný reset...

Prázdnou sklenku jarem vymyj,
nevyplachuj, pěnu vypij...

I umírání může být skvostné!

Potlesk Vám, pane,
již od moře vane
skrz vlnky solí prošeptané...

Někdo si počítá brady...
A jiný? Umírá hlady...
Komu pak není rady...
...spolkne zas další vnady.

Což je občas i můj případ...

Snad se ti k němu nějaká šikulka prokouše... {|:-))}

Kosoznačky vítaj kosy,
byť je třeba zima kosí.
Postupně si na ni zvykaj,
až ji celou procvrlikaj.

.

Ve znamení berana
ber rána, jaká přijdou...
A na tvrdosti hlavy mnohdy nezáleží.

Co zrcadlo neprozradí... |;-)

Do téhle básně sám
stěží se prokousám,
nedštím tu chválou a
Markétě z Valois
nezkřivím snad ni vlas,
nepíchnu ni pod pás,
vložím-li stůj co stůj
do modra názor svůj
k technice psaní
o milování:

a) Popsat děj bez použití sloves vyžaduje zajisté kus kumštu, stejně podobně jako
b) popsat věc či pocity bez použití adjektiv.

Co je na postupu a) špatně v dnešním pojetí básně a poezie, kdy dovoleno je téměř vše? Včetně psaní třeba tak, jak myšlenky právě vytanou.

S úctou k autorce i k paní kritičce.

Špáďa

Nechceš, hele, napsat celý veršovaný dějiny světa!?
Určitě by šly na odbyt!

Něžné a kouzelné!