Dub

Strom

Tam vedle oběšenců
vánočních ozdob
rajských plodů
ve vrších větve
k nebi schodům
má místo mízy
vodu živou,
když noc
tak vrže píseň tklivou
kořeny vedou k peklu střeše
vichřice listy vztekle češe
kůra co vsákla krev i slzy
vrásčí se na svět
v letokruzích
skrývá se paměť neohnutá
a z jedné větve, jež je dutá
ozvěny věků
nářek kraje
i někdy šepot jinotaje
jinošským dechem pro svou milou
však zítra naposled
přijdou ti páni se řvoucí pilou
paměť, nepaměť.