Obloha a řeka
Metaforický příběh oděn do básně
» autor: Tra'akhum |
Stojíš na hranici lesa, hledíc do slunce, říkáš si svobodný
razantní píseň králů mumláš si potichu
pln vizí vědomí táhlých houslí, čekáš mír
naděje však odvrací a láme hůl
s nuznou naději kráčíš ze stromů
tvůj zrak upřen jest na druhý břeh
s lítostí kocháš se pohledem na svůj cíl příslibu pln
nevida mostu jež pod tebou byl
denně podléhaje majestátné naději přebrodění
unavíš své kosti, sklopí zrak a zchřadnou pěst
i proudy tvé bosé nohy odlepí
ty však bez zaujetí
ve svém hluchém skafandru hledíš na oblohu a vpřed
i ty vysoké hory tvořené z vody
skály i stromy jež chtějí podepřít tvé nohy
mrzutě sám kladeš na podklad
ponuře dosahuješ, co tě již nemine
razantní píseň králů mumláš si potichu
pln vizí vědomí táhlých houslí, čekáš mír
naděje však odvrací a láme hůl
s nuznou naději kráčíš ze stromů
tvůj zrak upřen jest na druhý břeh
s lítostí kocháš se pohledem na svůj cíl příslibu pln
nevida mostu jež pod tebou byl
denně podléhaje majestátné naději přebrodění
unavíš své kosti, sklopí zrak a zchřadnou pěst
i proudy tvé bosé nohy odlepí
ty však bez zaujetí
ve svém hluchém skafandru hledíš na oblohu a vpřed
i ty vysoké hory tvořené z vody
skály i stromy jež chtějí podepřít tvé nohy
mrzutě sám kladeš na podklad
ponuře dosahuješ, co tě již nemine
Tipů: 7
» 23.04.12
» komentářů: 2
» čteno: 732(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 12.05.2013 - 02:46
Působí intenzivně, ale zřejmě díky až možná přílišné složitosti poměrně rychle vyprchávají již přečtené obrazy a metafory, takže na konci básně jsem pak už natolik unaven, že nevím, co bylo na začátku...
To je ovšem možná jen můj problém... |;-)
To je ovšem možná jen můj problém... |;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Píseň po svobodě | Následující: Rudy zpěv