Špáďa

pohled ze dna bez nezbedna

Téměř filmová...

V tvém mozku se ukrývá neobyčejná soustava!
Ale asi nejen tam...!

Před dovčou jí pravím:
Jedeme za zdravím!

U moře, by těla bděla!
(Nemusíš mít to, cos chtěla!)
Ona vždycky znejistí,
Vzpomene na Čelisti...

ST nejen za Anděla...!

Baldachýn a volit? Sedni u ranče, oken z nekonečna, ruin destilovaných a dlab!
V artefaktu mru tu, rmut kafe trav!
(Analýza kazí lana.)

Nejtěžší fakt bývá ten poslední!

Tahle báseň padáková
na mě padá i mě ková.

Poté, co jsem vňadřen,
pronikám až na dřeň...

— Léty bude trouchnivou...
— I na ni si troufni! Wow!


Krásná fotka! I strom (vrba?), co začíná zevnitř chřadnout, svrchu dokáže být stále svěže zelený!

Elegantně zpracovaná zkušenost.

Tak to je vítr!
I miř! O hranu Sunar hoří mi...

Sprška kapek radosti
pronikla až do kostí...
Zpěv se v duši rozhostí.

Rovná zpověď, ze života,
kdy láska už neklokotá,
však ve vzpomínkách hřeje...
a vhání do naděje...

Všem díky za zastavení a Kapku vítám v klubu |;-)

Lákal do tašky v opici. Povyk: Šat odlákal…

Napojil Lij, o, pan,
ševelí víle veš…
Ňadrům choď, do chmur daň,
šedě tu chutě ’deš.

…Ega minul, lis… a tu, oděn hnědou, tasil Lun image.

Malá velká moudra v poezii nebo poezie v moudrech?

Dokud jdu, kód —
ne z nebe benzen —
do runu sunu, rod
nečet’ z tečen,
dobu do bodu bod’.

Nevadí, bída ven!

Letos stačí počkat týden,
hnedka o to vedro přijdem...

Rudovo novodur
taktem smet kat,

zároveň hněvoráz
kaplan hnal pak,

za klavír vrýval kaz
dál hlásal hlad…

Pot skapal… a pak stop!
Bál se, že sláb’.

Když vítr umí rozesmát
a fouká jenom lehce,
kdo by jej, lidičky, neměl rád!
Svist jeho roztančí pěvce...

(Tajfun však podoben — děvce)

Poslední věta — skvost!
Básníkům pro radost.