Špáďa

Kajuta:
Povídal pan Šulce Julce,
že uvěznil pulce v lulce.
A tak Julka držíc kulky
zachraňuje pulce z lulky...

isisleo:
Hej vodníče, vývoj pulce
páchne velkou mezerou,
bez ochrany při potulce
štiky prý ho sežerou.

Kapka:
Těší mne.

Jdu si pro klobouk, abych mohl smeknout!

Mí, div, vidím!
I žal vlaží!
Či žal-vlažič
mýtí mi tým?

K zamyšlení, k pobavení,...
to se tady vždycky cení.

Po zásluze ST.

Květka Š.:
Do jezírka k pulcům pulce
nosím denně, to ti povím,
nekrmím je ale sulcem,
nýbrž mlékem kokosovým...

Se staženým dolů hledím
sraženou mám půlku k půlce...
Při krmení totiž sedím
nejraději na karkulce.

(Plátno mojí karkulky
mě tak hřeje do zadku.)

A není ani tak důležité, jestli vskutku brali! Nebo se mýlím?

Reality horror...

Samotu?
          Z těch u plotu!
A které ústy kradou?
          Kam dosáhnou bradou!

(O, dál voň, šeř tmám, třešňovládo.)

Slazení solí... Cítím, jak bolí!

...a přesto jsou tak krásné!

Už jen ten název svádí si s básní ulehnout...

Asi nějaký vyhraný souboj..., ostatně: Vítěz bere vše.

Vibruj a číše upíjej!
Ty plné písní života.
Tóny jen slíbené pomíjej.
Vně číší čas vždy klokotá.

Ať se cítíš dobře v modrém polštářku,
a tvá slova tady jsou vždy bez nářků.

Blues přímo lokální…
Z lokání v lokále
holkám zní na sále
dech touhy — vokální.

Gratuluji ke stovečce!

Nádhera! (Až duše pláče.)

myšlenka pouhá:
Chytám čápa za zobák...
Tohle řeším zrovna ták :)