Špáďa

Květka Š.:
Do jezírka k pulcům pulce
nosím denně, to ti povím,
nekrmím je ale sulcem,
nýbrž mlékem kokosovým...

Se staženým dolů hledím
sraženou mám půlku k půlce...
Při krmení totiž sedím
nejraději na karkulce.

(Plátno mojí karkulky
mě tak hřeje do zadku.)

A není ani tak důležité, jestli vskutku brali! Nebo se mýlím?

Reality horror...

Samotu?
          Z těch u plotu!
A které ústy kradou?
          Kam dosáhnou bradou!

(O, dál voň, šeř tmám, třešňovládo.)

Slazení solí... Cítím, jak bolí!

...a přesto jsou tak krásné!

Už jen ten název svádí si s básní ulehnout...

Asi nějaký vyhraný souboj..., ostatně: Vítěz bere vše.

Vibruj a číše upíjej!
Ty plné písní života.
Tóny jen slíbené pomíjej.
Vně číší čas vždy klokotá.

Ať se cítíš dobře v modrém polštářku,
a tvá slova tady jsou vždy bez nářků.

Blues přímo lokální…
Z lokání v lokále
holkám zní na sále
dech touhy — vokální.

Gratuluji ke stovečce!

Nádhera! (Až duše pláče.)

myšlenka pouhá:
Chytám čápa za zobák...
Tohle řeším zrovna ták :)

Poslední čtyřverš parádně vymalován! A celé dílko je pak moc milé a místy až něžně drsné.

S chutí jsem si zapěl i zanotoval; na pár místech jsem si však kvůli rytmu musel slůvka tvá poupravit či řádky pozpřehazovat (třeba 7. a 8. řádek bych zařadil jako 5. a 6., přijde mi takovéto řazení logičtější).

Voní zemí,
zpívá mořem,
do podzemí
vrůstá kořen.

A hrajem z jedný vody načisto; ostatně, život se ani jinak nedá hrát.

básněnka:
Jestli se dámo nepletu,
až tihle pulečci dorostou,
surfovat začnou po netu.
Nejprv se tam sobě budou dvořit
později kvantově milovat...
a časem, možná, kdoví... množit!
Voda už bude jejich kat ;-(

vavaoko:
Až ta žába potká prince
nebo žabák princeznu,
bude dívče po mamince,
hoch po mně (byť nebřeznu |;-).