Špáďa

Až vzpomínky či smutek přebolí, zas svou duši doženeš...

V deníčku hezky poskládané,
až krůpěj smutku z oka skane...

Leč nad hladinou možná už jiné bude nebe...

Když smrad není závorou,
city se v ní zaorou.

Velebím tvou velebuňku...
Každý muž ji velebí,
když ho líbá u lebí,
ještě lépe, pakli pere,
jen pár kapek za to bere...

Možná i do duší,
byť se to nesluší,
jistě však do domovů.
A každý vývoz znovu.

Nejvíc pravdy neznaj lháři,
ale nejspíš popeláři.
A z hvězd jejich vlastních smutků
vidí až k nám do žaludků.

Nemšele verše zpěněné —
v nich muži touží po ženě.
Okapošumně svištící —
vyvolaj radost na lících,
až z hrudi přejdou do klína,
kde všechno končí…
                              …či začíná?

krizekkk:
U tebe bych se fakt divil, kdybys zde nechápal... |;-D

Já už tyhle odvetné veršoavané či jinak tvůrčí komentáře nazývám zde Synergií Libresu (/Literu, /...)

Ale hodí se to sem, diskutovat můžeme kultivovaně, i když názory mít shodné nemusíme. Navíc elegantně prezentováno. Obě řešení, které nastiňuješ, nemohou nikoho urazit, ať už je Milošův odpůrce nebo jen nezaujatý oponent, či přívrženec anebo přímo (nefanatický) fanda.

Pro mne skvělá a vnitřně bohatá báseň. Určitě odraz tvé duše...
Nelze jinak než ST!

Jen jsem si malinko doladil pár veršů do rytmu a už mi v uších zněla láskobolně cituplná, ale nádherná písnička v typicky lidovém stylu...

myšlenka pouhá:
Děkuji za krásný a nepouhý komentář.

Tučňák. Šaty císařovy…
Čím zakryje holé paty?
Do Bruselu bosky bruslí,
naostřit si tupou brusli.
Tam ho berou pěkně hákem…
Zbrousí rousy se zobákem.

Ostrý zobák, silný křik…
Tučňák, pane! — Úředník!
Z rozhodnutí úředníka
zhůvěřilost milá vzniká:
Že nemá rád €uromince,
sáhne s chutí po rozince.

Chceš uložit si pár stovek?
Ne do bank! Však do bábovek!
Ještě lépe do vánoček!
(Každá pak má po stu oček.)

Či rozinky zatluč ňáký,
abys vyzrál na tučňáky.

- - - - -

Jsem se v tvé zoo náramně pobavil. Díky!

vavaoko:
Děkuji za nádhernou synergickou tečku, navíc ve verši.

Kajuta:
Ano, brachu, perfektněs asi i vycítil, že první sloka vznikla spontánně (to byl původní komentář), druhou jsem (ne)uměle přišrouboval... Ještě jsem ji měl asi nechat v hlavě uležet, ovšem kdoví, zda by dozrála v něco šťavnatějšího...
A dík, a nejen Tobě, že ses stavil.

Miluje klima, které i um zesiluje...

Lostgen.:
Pakli má báseň v středu "řiť",
a z obou konců zvonec,
tak je ji třeba uchopit
vždy za ten správný konec...
{|;-)}
A dík za snahu... a že ses vůbec stavil

básněnka: ty jsi snad čtenářka myšlenek: Ten tvůj rým jsem obracel nejmíň pět minut, ale nakonec použil ten s houselmi... {|;-D)