Špáďa

Pražákům zatím kořínky nemrznou..., leč mnohým již city i rozum vymrzly dávno...
|;-)

Nádhera života ústí vždy v smrt, však nejdříve vrcholí láskou.
(Někdy i současně se smrtí.)

Kdo píše jenom pro radost,
ten potěšení má vždy dost.
Sám vítám radost zaživa
než odejít jak nádiva.

Kdo se vůbec nediví,
ten asi nic nevidí.

Jenom já se pořád divím...
        Jednou z toho zešedivím...

To nebylo baterkami, ale nedostatkem světla v tu dobu focení pro tvůj digitální objektiv a pro aparaturu za ním. Zato svým brilantním slovem jsi vše nádherně dobarvila, projasnila a náležitě prosytila...!

A Luno, tu nula lůn utonula!

Cíl u mola, na lomu líc,
cinkají za ní nazí jak nic.

To víš že budu vnímat, jen co si povytáhnu puky kalhot, abych měl z výšky lepší přehled. Nádherný pohled, byť asi jen mobilem zachycený...

Ani atomovou střelnici nelze "bezpečně a neškodně" rozbombardovat, atomový výbuch přitom sice nenastane, ale hrozí vznik spousty špinavých jaderných bomb (bez tlakové vlny a pronikavé radiace při záblesku; vznikne "jen" relativně nízká — oproti klasické A-bombě, avšak i tak nebezpečná — radioaktivita rozprášená po širokém okolí ve směru větrů).
U skladů chemických zbraní se ale po výbuchu uvolní všechny jedy v plné síle, a to hrozí i u těch zbraní, kde jsou obě konečný produkt (tj. jed) generující reaktanty skladovány v oddělených nádobách či místnostech.
Když k nám náhodou zafouká silně ze Sýrie, můžeme to mít i v Evropě, sice slabě, ale také (mnohé nervové jedy se teplem či vlhkem rychle rozkládají).

Jsou to hovada, tentokrát je na správném břehu Putin a spol., i když hájí tak trochu i své zájmy, neboť zbrojivo Sýrie pochází z valné části od Sovětů a Rusů.

Pokud zasáhnout, tak jedině diplomaticky či diverzně, bez bombardovní cílů...

Ta se ti obsahově i obrazy povedla, byť rýmy v posledním verši zavánějí slabinami...

Nevím, zda u jazyků také platí, že lépe je být věčným začátečníkem než konečníkem...

Tvé důlky vidí v půlky
zemské i lidské (co potřebují húlky).

Na les pochyb na hrobě, bor hanby, chop se lan!

Civím, abych se hravě bos v lisu odrcal.
          Pochyby bych oplác, rdousil v sobě var, he, s chybami víc.

Nó, drápou se k esu, o pardón.
A to lstí.
          Tchyni do rodiny chtít — slota!

O, ve vědě z ód es se dozvěděv, Evo…,
ju…, bosá, z kapes se pak zásobuj!

Bezvadně protvářená i vytvářená. ProSTě vyfejsovaná.

Rynglička na utěšenou je mnohdy účinnější než lomcovák na uklidnění či počítání do deseti... Jsou však situace, kdy jen dáreček od kouzelného dědečka nepostačí...

Taková trochu reologická... nikdy nic není navlas stejné...

Á, klenovec z cév, ó, nelká...
A klesá mi, dí má selka...

Jogurt utru. Goj.

Jó, to byly časy!
Dívkám vlály vlasy,
chlapcům čněli ježci...
Teď už jsme jen pěšci...

Jsem tu ještě jednou a nemůžu se tý krásy originálních obrazů a metafor nažabit a napulcat...

Část kousek před koncem (s tím chlapcem) je kouzelná, ale celý ten zveršovaný deníček je někdy tuze potřebný...