Špáďa

Jako by ses pořád někam chystal...
Já tedy jsem a asi pořád budu mnohem lehkomyslnější a stále balím před odjezdem na poslední chvíli....

   *    *    *    *    *    *

Ještě k božím mlýnům či soudům:

Boží mlýn má času dost,
z čehož občas vzkvétá zlost...
že na straně padoucha,
dál si šampus zabouchá...

Ale kdepaže do hrobu!
Jen bude umořena rozkrokem
(jako půjčka i s úrokem).
Dál ponese svou porobu...

Na kole z duralu přijelas z Uralu,
přivezlas zvířenu i něco býlu,
já ve tvým přebalu
dám klobouk pod šálu
a límec z týlu...

Jsi stopař, co se vozí vlastním životem.

Když ti zastaví kamión plný čehokoli,
nasaješ to všemi smysly,
vyskládáš do hlavy i srdce
a přetavíš do poezie.

Tu pak ve svém přebalu
vysypeš na modrý plátýnko...

zplaní planí laní
ani ni i ...

Píšťalko z jara,
mlha už čmárá...
Podzim.
Pozdrav od zim.

Z odstínů šedi bravíš život... Je jich nejmíň 128.
(Dvě na sedmou.
Dvěma sednou.)

Myslím, že máš vše důležité,
co k žití ti potřeba jest,
srdce i dlaně otevřené,
však občas i varovnou pěst.

O milenko, v okně limo.
Si neplač..., aha...

Vtipné a přitom citlivé.

Je to o tej, o, jméno, honem, jo, je to o tej... (povzdech sklerotika)

Uchem v mechu,
mechu suchém
u, klín se ujal, plaju, e snílku!

E, se míň sen ujal, víš, i tázavě v A-zátiší vlaju. Nesníme se?

Ne, čar mračen
nečork' vkročen,
ukut v tuku
mukulukum.

Nelákej ho na prsa!
Pokud si tam zatrsá,
nebude chtět dolu,
zůstanete spolu.

Pro D1 jsem již kdysi použil přiléhající palindrom: MORDODROM.

I okraje stojí za to,
nejen střed, ten plný jader...
A kdybych měl jednou radit?:
Do ňader se také nader... |;.)

Obě krásně provoněné tvou láskou k ní, a vůbec, i tvým viděním a podáním života.
Další mistrovský kousek vyříznutý do kmene (nikoli do kůry) stromu Libres!

Sami jsme nosiči břemen, nosiči sebe samých.
Velice moudré.

Vinohrady v tvém podání:
Kéž by pro všechny lidi světa mohly být takovým sladkým, vonným a šťavnatým ústředím či náměstím (?) života...

Peřina?
V ní je vždy nádherně.
Pohádkově či jako na herně.

Pražákům zatím kořínky nemrznou..., leč mnohým již city i rozum vymrzly dávno...
|;-)

Nádhera života ústí vždy v smrt, však nejdříve vrcholí láskou.
(Někdy i současně se smrtí.)

Kdo píše jenom pro radost,
ten potěšení má vždy dost.
Sám vítám radost zaživa
než odejít jak nádiva.