Špáďa

Nebezpečně opojná
ví být ta tvá cvičení:
Z první šprušle nálady
hrozí srdcím zničení... |;-)

Hm, po delší době další tvůj moc povedený kousek, troufám si říci, že skvost!

Užila sis od vidliček,
nožů, sklenic, taky lžiček
a nakonec od slovíček!

Z Hamleta prý omeleta,
otylá a neprokletá,
chutná i na sklonku léta...

Říkala to moje teta.

A já na tvý nový gumy,
bych utlumil jejich šumy,
dávám si teď dva tři prcky.

Již od prvního řádku perly nám lovíš v mlíce...
a z mlhy obraz rozestřels na Mělníce.

A co teprve Ala!:

Ala z vedra garde vzala.
Ala-dáma samá dala!
A lad zvětrá, partě vzdala.
Ala-200 v svět se vdala.

"Nespokojenost z rozežranosti", tos trefila pořádný hřeb přímo na palici.

K nápadům lezme, tanou,
dokud jsou se smetanou.

Teplo nech na plodech,
aby mi naplo dech...

Zas krásně oblá zníš!
Opět mne poblázníš!

Nová bota, když prý mu je,
tak si s ní i zašprýmuje.

Touží poznat dceru žence
navléknutou do ponča...

Asi ti napršelo do otevřených úst... |;-)

Jen pohledem. Stačí?

Možná obdivovatel umění.

Chytré!

Báseň, co od půlky dýchá a ke konci krásně šustí...

Ňadra málo plastická
báseň příliš praktická.
Chybí čtvrtá dimenze,
co přivádí do tenze.

V zádech s kopím
bůhvíco ztropím.

Když lejno voní poezií.

* * * * *

Proč přikládaj i v televizi?

* * * * *

Když nechtěj do Benátek,
v Caorle mají svátek.

Bouřlivák, hýčkán od jara...,
dnes ještě čas v něm kvasí.
Burčák — to kštice bujará,
však víno — šedé vlasy.

Pěkně zformované rýmy i obrazy...

Jako by ses pořád někam chystal...
Já tedy jsem a asi pořád budu mnohem lehkomyslnější a stále balím před odjezdem na poslední chvíli....

   *    *    *    *    *    *

Ještě k božím mlýnům či soudům:

Boží mlýn má času dost,
z čehož občas vzkvétá zlost...
že na straně padoucha,
dál si šampus zabouchá...

Ale kdepaže do hrobu!
Jen bude umořena rozkrokem
(jako půjčka i s úrokem).
Dál ponese svou porobu...

Na kole z duralu přijelas z Uralu,
přivezlas zvířenu i něco býlu,
já ve tvým přebalu
dám klobouk pod šálu
a límec z týlu...