Májové tání

Přes květ jabloně
dívám se do výšin
Pohledem do ohně
touhu snad utiším

Je rozvitá v zelených odstínech,
po větru nezkrotně voní
Tolik, až srdci bere dech!
Zmámeně usedám pod jabloní

Mládí klam hned vztahuje paže
do myšlenek svlečených z těžkých pout
Prastarý led, co k lásce vystavěl stráže,
do země neslyšně počíná plout

Až dosáhne kořenů pampelišek
do žluté lstivě se oděje,
by v semínku vylétl do nezměrných výšek
a tam chladem bral veškeré naděje

Už se den chýlí k večeru
bez prvomájového políbení
Raději led sesbírám do džberu
Každý vztah je více než cenný!