Špáďa

K blizně na divizně
létaj včelky svižně.
Večer potom netopýři
ultrazvukem éter zvíří...

Precizně tvé verše zněj....

Opět mlaskám, konzumuje velice hutnou a přitom košatou duševní stravu pro poety.

Po přečtení mám pocit, jako bych vylezl z mrazáku...

A co pak, až se rozední... (?)

Bohužel, ne vždy je možnost přestěhovat se tam, kde se tohle neděje... Asi se s touhle diagnózou společnosti budeme muse naučit žít, pokud nebudeme mít odvahu ji, když ne změnit, tak alespoň léčit... Neboť boj za ideál člověku vlastní jej mnohdy plnohodnotně naplňuje...

Strhující slova, poetové mlaskají o závod...!

Tmelení jmelím
činem je smělým.
(Srdce když dělím,
nežli se vtělím,
musím být bdělým...
Jinak hned zbělím.          |;-)

Tklivé tóny ve mně rozeznělas:
http://vladaspada.sweb.cz/POEZIE/LIDE-ZIVOT-STESTI-SMUTEK/zahore
la-hora.amr

Nádherně spamuješ!

Posádky nám zase rušej,
asi páni noví tušej:
Aby "přítel" snáze vnik,
třeba pryč dát Rakovník!

A ty ZILy, na mou věru,
sto na sto si klidně žerú...

ST za tu paměť řeky,
co poteče tudy věky.

Marně pátráš po siluetě...,
zved' se bos... i uletěl...
Sny, jak ptáci přelétaví,
v noci baví a pak frrr(nknou),
dnem tě dáví, na nerv brnknou...

I mně to sny dělají:
Mávaj' mi. Však nelaji.

Jo, jo, jedna ruka si může akorát tak pleskat o vlastní čelo...!
{|;-)}

První tečka: v oční lince!

Druhá, třetí? V dlaních prince...

A jak voní!
            Po vanilce!

Já raději bezinku (♀)...

Ochutnávač teček
tuhle dosud nečet:

Než ty bílé z mochomůrky
to radš hravé ze Sněhurky!

Hej, Sněhurko! Zvedni vlečku!
Svou nejhezčí kde máš tečku?
Na líčku či na šátečku?

Ty lety za to stojí... a lety čím dál víc...

Nádhera svázaná duhou, jen mi na pár místech vypadavá rytmus, ale záleží asi na přednesu...

Časem se raduji, nediv se, z pádů...
Nejlíp mě poučí... pro příště netřeba už žádnou radu.

Kolibřík ve dlaních
svolil se ku hraní,
vzalas jej do kola,
změnil se v sokola.