Špáďa

Měsíc si z lulky popotáh
a z trávy rosou hvězdy splách...

A přišla...?! — Koupel v poezii.

Do lesa pro hříbků pár
a já přeju: Lovu zdar!

Nemlčet, srabi! Hlavně psát!
Genomor nelze odkonat!

Lechtivý textíček ze života
valčíčkem svlažený zaklokotal,
valčík když klokotá, vzruší to mysl mou...
Hou-py-ty, hou-py-ty hou...

Už ho nestraš, ať si tě zhalí příště sám...!

Válčit by mělo se na papíře!
Jinak zde pojdeme jako zvíře!

Dílo opět velice originální, druhá sloka navíc budí z noční letargie i moje jazykotvorné labužno.

Dík za každou perličku.
Ko(u)zlí úsměv na líčku.

I mně chutná náramně, jemné erotično z ní dýše přímo (dy)chtivě.

Už ten nadpis je velice poutavý a dále báseň příjemně až překvapivě graduje!

Javory, ó, javory
nehodí se na vory,
zapletem je do houslí,
libé tóny vykouzlí.

Psavec: Mirka Hedbávná: krizekkk: zenge: jc senior: vavaoko: myšlenka pouhá: čubík: básněnka:
Všem dík za milou pro mne zastávku a jednoho z vás vítám dokonce v račím klubu! |:-)

Pěšky ušel velkou dálku,
by navštívil sociálku...
Tam pak nejen podporu,
vyškemral na odboru.
Že ztropil i velký křik,
přiklepli též holobyt.

Bojím se stopařek —
nechodím pěšky —,
přes louku ani krok
bez koloběžky... |;-)

Pytlácká je skvostný song,
číst by ho měl i šéf bong.

Souhlas s René i Jiřím:
Měly by se proto mnohé Tvé sonety, Jiří, na zdi veřejné začít vyrývat!

Než tvá ruka kočky za zdí
vmíchá v maltu, pak je zazdí,
věz, že uvnitř Marta zas dí:
Nechť tvá duše peklem brázdí! |:-)

Já neochránce zvířat, co zašlapuje ošklivá broučiska, mlátí muchy po hlavě a komárům tleská ještě v letu, to spíš ale beru jako básnicko-čarodějnický folklór...

K blizně na divizně
létaj včelky svižně.
Večer potom netopýři
ultrazvukem éter zvíří...

Precizně tvé verše zněj....

Opět mlaskám, konzumuje velice hutnou a přitom košatou duševní stravu pro poety.

Po přečtení mám pocit, jako bych vylezl z mrazáku...