Špáďa

Až nový prstoklad začnou psát děti nám v dlaně i tváře...
život nás obejme na celé čáře.

Filtrovat jedy myšlenek
a nepouštět je do slov
zvládnu (snad), dokud jsem bez plenek...
A taky radek oslov...

Loudivka jedna chamtivá, ta Šahrazád!
Jó, kdyby věděla, jak vtírání nemám rád...
;-)

Simulante jeden! :-)

Moc pěkná črta!

Měsíc si škrtá
o větve stromů,
přitom se toulá
po hvězdodromu...

Láska, ta hybatelka dějin!
Tož aby nepohnula každým z nás!,
ať ještě máme stříbraprostý vlas,
nebo již hlavu plnou šedin.

Jako beran zdrhám ovcím,
občas ale nevím, co chci.
Nejraděj mám ovšem pózy,
když se stavím mezi kozy.
:-)

Sypeš škváru do bulváru...
Já však o něm nemám páru,
poněvadž si čtu jen v modru...
stranou nechám Novu, Kobru...

Divé ženy nenaříkaj a proto ani nemají chuť poslouchat nářky jiných.

S trojrozměrným údměvem
dávám ST se zpěvem.

   
Ještě pod podloubím,
luzné tóny troubím,
chvíli nato pod balkonem,
trpím silně k trémě sklonem…

Jak se blížím ke dveřím,
už si téměř nevěřím.
S jedním prstem na zvonku —
v mlze mám svou ikonku.

Poté, co se dotknu kliky,
zpotím se a trpím tiky.
Dál se plížím šerou chodbou…
…prdel cvaká, hlava do mdlob…

Marně hledám světlo zdviže…,
jazyk můj tak schody líže,
uvadám a ztrácím dech,
další patro — po čtyřech.

U jejího prahu
nemám k žití snahu,
neduživý lezu pryč…

    Takhle ztrácím k láskám klíč.

básněnka:
Dámě vždycky podám rámě. :-)

Kajuta:
Dál, lodníku, račte dále!
Díky za to zaťukání.
Otvírám vám dveře v sále.

Šťasten, kdo vstává v jasná rána,
těší se večer na svou hvězdu,
komu je smutek bílá vrána
a pláče jenom při odjezdu.

Mokrým chmírkom,
netopýrko, sok rýp o ten
metototem.

Řešení (omluva za zpoždění):
Mámin kus v sukni mám.

Se zpožděním pak také gratuluji básněnce.

byť vzplanou jako vích...

O, tuto akci ficka, o, tuto
utneme dementu!

Co nese se? Noc?

U kádí, bídáku
nepotopen
blb,
co mlel moc.

A vida, Davida! A diva, da!, diva!
A chtivá dávit, cha!
Á, hrdinů vůni drhá,
Á, hrmou, o, mrhá...

Neskutečný!!!
A taky výtečný!!!

 
U karm oduřím, vemen děs ... sedněme v míru do mraku
Uchem ves mát' (vesmát), o, chichotám se v mechu...
...sen dme se sem dnes.