Špáďa

Zase jsem zapomněl, že tě nesmím číst před spaním.
Minule jsem v noci spadnul z postele a mám za to, že smíchy.

Vidíš, a já si touhu představoval jak hróóózně dlouhý táhlý tón bez rytmu. Rytmus by se počal dostavovat až chvíli před tím, než by touha došla svého naplnění.

Nádherně rozvité a nápadité obrazy.

Qák 3x! Jsem si žabě poš…
Mákl a kňuk kuňkalkám.

...však ještě, barde, nechoď spát...
Skládám dnes kauci
na jednu aukci...
Tvé plátno s kotouči
vydražím za loučí
na Žofíně...
a až ti ztuhne krev,
dám ti jej na rakev.
Zatím však nechoď spát,
žij AL FINE!

Um ti svah živí, žhav si tmu.
Utiším: Smát se cestám smíš i tu.

Rudovo novodur
taktem smet kat,

zároveň hněvoráz
kaplan hnal pak,

za klavír vrýval kaz
dál hlásal hlad...

Pot skapal... a pak stop;
bál se, že sláb’.

E, nač boj občane?
Čelist si leč!
Žij in. Dál hládni již.

Čubík to vystihl, ale úderná je hlavně autorka a její bratři.

Protřu jí tečky, co má v lebce,
víčka má zavřená, tak to jde lehce.

Pak na mne jednou tečkou mrkne,
zívne si... a zvolá: "Lezem z prken!
Do luk a lesů jaro vtrhlo,
tak už se neválej, ty moje trdlo!"
;-)

Zhuštěná moudra
zas taháš z pouzdra.
Sycená zkušeností.
A voní ctností.

Další originální rým na slovo slunce, které se prý zrýmovat nedá.
(P.S.: Já ty rýmy sbírám.)

Oči se mi skoro již noční hodinou zavíraly, ale se zavřenýma bych nemohl číst, bych mohl být ještě chvíli voyeurem modrých příběhů. Teď už nepotřebuji ani sirky mezi víčka.

Pomlaskávám.

Já bych si dal lachouta...

Pěkný vhled. Takhle nějak by to možná napsala Marie Terezie Habsburská, její máti, kdyby měla básnické vlohy. (Možná je měla, já fakt nevím.)

Takováhle slovohraní
berou mi chuť ku uspání
sebe sama, byť pryč půlnoc.
Žes nás chtěla smíchem utlouct?!

Odpoledne jsem stihl první tři verše a ST s tím, že sem se musím vrátit a dočíst.
A jsem tu: Nádhera, vážená!
Navíc pěkně zrýmované i rytmus držíš, takže tvé verše přímo zpívaj!

Je to smutný, co kol se děje. Ale je dobře, že se na to dovedeš kouknout i takhle odlehčeně, neb z úplnýho a nefalšovanýho vážna bez jeho prošpikování humorem a nadsázkou by nám za chvíli asi jeblo.

Kolega má pravdu, odvaž se a piš dál.

Já měl na mysli rytmus (takt: um-ca-ca, um-ca-ca,...), jako třeba v baladách Karla Jaromíra Erbena, v takovýchto emotivních dílech hraje vypilovaný rytmus důležitou podpůrnou roli na to, jak silně dílo na čtenáře zapůsobí.

Ale my jsme tu většinou amatéři, tak si to tak neber, jen jsem ti chtěl naznačit, kde máš rezervy.

Většina lidí má tu schopnost i šanci dozrát v čisté víno, musí však sami poznat révokaze a umět se jeho pronikání bránit, žel některým je révokaz nasazen do krve již při jejich plození.
ST