Špáďa

Jistě přijde — tvým tichem tát.

Pravdivost závěru záleží na centimetrech... ;-)

Bože, admine, prosím tě, vymaž ty tři dubléry! Jen jsem trochu dýl podržel myš na "odeslat".

Člověk je nepoučitelný z cizích chyb, jsou mu cizí jako všecko cizí. A LIDSTVO se skládá ... bohužel jenom z člověků.

Mráz — hojič smutků.
Zármutek utek...
Vskutku.

Hospoda bez zpěvu, bez kouře —
to je jak láska bez bouře.

Morbidně krásně
jest u tvé básně.

Všechny krásné, ale ta druhá, to je teda nářez, pane, klobouk nejmíň ke kolenům!

Ženám kolem věží
snad na hlavu sněží...

Že čas, brachu, stále běží,
nezčernáme jenom stěží.

Luznou honič
kulema mi kul.
Klamal kluk i mameluk.
Či nohu on zul?
:-)

Tara:
Díky, udělalo mi radost, žes zavítala až sem!

West:
Díky, jsem potěšen.
(Že se najdou tací,
co se k písni vrací.)

Pátý verš mě dostal!
A nebyl jsem první a jistě ani poslední.

Buď ráda, že řachosochař zapomněl, znamená to, že buď ještě žiješ, a nebo že ti život jako celebritě neznepříjemňují paparazzi a jiní škeblošklebošmejdi... ;-)

Nemohou verše tvé vyznít suše,
hladíš-li smutkem svým jiné duše.

Foglarův svět dříme i ve mně.
Jak by moh šimrat nepříjemně?!

      *  *  *

Patří ti dík za milé jeho probuzení.

Bez lásky anebo s láskou --
vždy je to hra s velkou sázkou.

I Tobě pěkné, barde!
(A také Tvojí garde ;-)

A někteří, když k nim večer šel,
zdobili dílo své do verše.

Silné erotečno a přitom tak poetično!