Špáďa

Láska je cukr i špetka soli:
Jak ví být sladká, tak taky bolí.

Někdo vidí
spektrum lidí
třeba v kráse duhy,
jiný zasejc
jak kdo šidí...

Jsi první či druhý?

Kozoroh1:
Zkus přemýšlet, ani se to moc netýká tvého díla, spíš se jen stal jeden tvůj verš
("Myšlenky kladivům se podobají")
inspirací k mému veršování o tom, že ..., ale teď už to snad pochopíš bez vysvětlování...

Řek mi znalec mandal:
Kdybych ho jen vyndal
a pak ho hned zandal,
aniž bych jí zbryndal,
byl bych pouhý pindal.
:-))

Kdyby mezi sluncem, zlobou
nestála hráz černých masek,
četl už bys touhle dobou,
že nepadlo jen pár facek.

Krev by tekla, byli mrtví.
Takhle bys chtěl, ať se žije?!
O zlu z davu mnohý prd ví.
Vivat budiž policie.

Parádní postřeh!
A hned je v kostře
silného haiku.
Škoda, že unik laiku.

Myšlenkou klepal na hřebík,
až proděravěl hlavu…
Proč tolik dlel na té hře, býk.
Nestačí být jen v právu…
(Třeba když potkáš krávu.)

Dál voň mi má hlíno, má zem!

V životě je důležité
(není to holt žití v žitě)
uvolnit se ze sevření,
tlumit vášně a též vření.

Snad jen v lásce to tak není.

Široce obejmout
umíš i básní,
do šíré Rusi vplout,
co mnohé drásní.

Umíš jak hladit, pět,
tak sekat mečem,
a kdo to nechápe,
stojí tu svlečen.

Smát se je málo?
Po tom, co bylo
štěstí mé skrovnem,
za úsměv v naději
rádi se prohnem.

Mákl, oho!, lkám,
mákl, o, holkám
na dvorec, dcero, vdán,
nadutě v světu Dan.

Pul chlapouna, panu opal chlup,
pul, a kulema mameluka lup.

Spontánní spoutání
pro lásku, pro tání.

(Zdar tvému kutání
možná i u Táni.)

Ať Luboše nebo Járu,
dravost jednou vezme čáru.
Zůstanou však vtisky něhy,
jež provoní žití břehy.

Muchomůrky bílé
bašti v plné síle.
Avšak bílo-červené
nejez červe, červe, né!
To si dej radš zelené,
po nich budeš jelenem.

Zároveň i nadčasová.
Touhy lásky v sobě schová.

Červení koráli
nepějí (ch)orály,
i vody stojaté
ženou nás do dáli…

Ledově probarvená poezie,
co hřeje proto, že s námi žije.

Zlatého úhoře.
By mohli uhořet...
Až knot mu povadne,
pustí ho do moře.

Tam opět ožije,
baterky dobije,
vrátí se do Dyje,
by další árie
znovu moh rozhořet.

Celou jsme ji prochechtali
odshora až dolů!
Povolily břišní svaly...
Válíme se proto spolu,
jako bychom byli malí,
pod nohama stolu.