Svět se nezbláznil!

Když okem tajfunu
zamrká jen na tě,
svět zdá se šíleným,
však i on jím má tě,

do domů, postelí,
i do bot ti teče,
má tě na lopatkách
a blátem tě vleče,

včera bylo vlevo
kde dnes je vpravo,
ta co je ta pravá,
pryč je jako právo,

přestává být zločin
delikt kriminální,
pak zákony platí
pouze fyzikální,

se sexem bez lásky
a láskou bez sexu,
s tím, co na jazyku,
s básní na indexu,

již taví se jádro,
tají věčné ledy,
vidíme ostrovy
mnohé naposledy,

pogromy a teror,
po ,operaci’ mrtví,
radost z toho mají
opět jen ti co prd ví,

volem vůl zvolený
jen volem zůstane,
a v moři marasmu
vůl i nevůl tone,

prý zrušíme šachy
by nevybílily
figurky ty černé
figurky ty bílý,

chlapi mají frndy
a holky bimbasy,
a letní čas bude
prý na věčné časy,

nevyzná se v ničem
už ani to prase,
ne, nezbláznil se svět,
on se posral, zdá se...