Bez vzdoru

Kde jen se bere,
kde bere se všechen ten bol?
Proč mezi prsty protéká,
a mizí ten vůči němu vzdor?
Bylo ho v mládí víc,
v dřenicí roků odplul kdo ví kam,
se vzdorem mizí
i vzpomínky na zítra, i já sám.
Zbyla jen slova,
jež i nikdy nevyřčená bolí,
a ze sraček koule,
co před sebou každý z nás si koulí.
Zbyl jen stesk,
po tom, co nevrátí se ani po resetu,
a hořko v nitru je,
jak ráno v hubě po láhvi fernetu.
Zbyla již jen chvilka,
a z času promarněného splín,
a marnosti pocit,
co v duši chutná jak v čaji blín.