M.A.Rek

Špáďa:
Opatrně slovo čti,
opatrně slovo tvoř,
aby z písmen nevylezl
třeba krtek.

Ležím jako rozlousknutá škeble,
čtu poezii, ST píši, pátečně se šklebě.

Zář ohně žhne v loučích
a stéká stíny šíje tvé
do slibů vsakuje se nejtrpčích
a k hrám s pocity zve,
ty pravověrné i ty věrné,
ti vlastní cesty znají,
labyrintem stezky pitvorné...

Již myšlenka má je však přetržená
břit chladný mění se v Tip, že zná...

byron: No však. Na zahořklé. Ale hořké, jako fernet v pozdním slunci prozářený do hnědých melancholických očí... S krásnou poezií jsem s Tebou ale zajedno. :O)

Psavec: Květka Š.: Díky moc. :O)

:O) ST

Pěkné, ač tak hořké... ST

Ringo: Kajuta: byron: Díky Vám za souznění.

Ringo, ze všeho, co začíná na "sou" je to soužení asi nejhorší. Zvlášť, když je to třeba na středním odborném učilišti.

Psavec: Děkuju.

Ringo: Psavec: Lilith: Kajuta: byron: Díky všem za studium ultrazvukového snímku. :O)

ST vkládám do Tvé bulaje.

Tak ta mi dnes sedla k vínu, děkuju. ST

ST

Jo, ST.

Ale jo, ST.

ST

ST

STíny a světla, zakletý čas, právě takové jsem dnes retušoval...

ST

Voň proň, dál verše roň. ST :O)