Tehdy

Tehdy mne fascinoval
a nekonečně mučil
fotili mne jako otrokyni
věčně básnila jsem pánovi
lakovala si rudě nehty
občas kupovala kurví boty
snad i tu fetiš jsem milovala
tutéž co je mi dnes lhostejna
tatáž co připomíná mi jeho kurvy
tou kurvou jsem se poté také stala.

Tehdy jsem plakala sebelítostí
provokovala dráždila odrazovala
jiného pána jsem neměla
a na tom se už nic nezmění
Čas utřepal rozčeřenou hladinu
ztěžkla jsem a uvízla ve dnu.

Dnes nepláči ani se neprodávám
byť verše opět tepu
jen vánek chytám v pološeru
byť léta utekla jak přívalová voda
touha se usadila v nebezpečný kal
proto stále ještě píšu
neb podivnou stopu ve vichru
přes všechno pomíjivé
jste pane zanechal.

Slova spolkne zapomnění
vyprchá veškeré opojení
neochutnám pánovo objetí
jenž vskutku mi nenáleží
protože nesnesu děvky laciné
protože nejlacinější děvkou
sama jsem.

Když Morana se ujme vlády
zesláblé tělo krvácí
nestálá mysl pálí mosty
ničivá spoušť krajinu halí
odřeže minulé bez milosti
pohltí především sama sebe

po ní se brzy rozední
a dospěje k černočerné noci
od svítání do propasti bezedné.