Číselná

zmateně pobíhám po sedmém patře
a marně hledám sedmičku byt
někdo tu stěny snad zmizíkem natřel
před zraky nejde se do soukromí skrýt

jen na stole zůstaly prastaré hodiny
co tajemným tikotem poutají čas
jsem v soukolí osudu jen pánvička z ledviny
pomalu trouchnivím a šedne mi hlas

i přes devět životů a všechny osmičky
mi sedmero krkavců hlídá můj spánek
mých šest smyslů zbytečně ukrytých pod víčky
vždyť jsem pátá rovina tvých kloubních jamek

a tak v zimě i v létě jsem pořád 4 x 4
jenom tři přání nikdo plnit mi nechce
nakonec musím se sama se sebou smířit
dík kafi a knížce a vlněné dece