Tuláci

Tuláka po hvězdách, z psí hvězdy od naproti,
hledače akordů z tónů hvězd rozeznělých,
stačí jen oči přimhouřit, zazívati,
vesmírem koráb jej žene ze snů sněných.

Tuláka moře, s truhlicí mokrých mílí,
potkal jsem až na dně i na mořských pláních,
a na lodích, bárkách, byl s ním mnohou chvíli,
však pro mlhu v očích neviděl ho na nich.

Highlander, tulák a poutník vysočinou,
hledač slov drsných, jenž brousí klenot citu,
na štrekách mezi důsledky a příčinou
již jej nepotkám, ač dřív byl hned tam, i tu.


Už chybí mi – Co s tím? – nikdy nepoznaní,
už tím chybím, vím, že jsou mi k nepoznání...