M.A.Rek

Stromy vítr oholil
pěšinku jim učesal
pak znaven klesl

Jo.

Černobílé a není to černobílé.

Prý je to na draka,
myslí si kluci malí,
postavit vlastního draka,
že už to neumí.

Dědkové, když byli malí, na hrdiny si hráli
z knih, ať byl to Vinnetou či Čuk a Gek,
Dnes, po letech, když skotačí, si hrají,
jde to ztuha, jak indiáni rudnou,
a pak jen šuk – a hek.

Umět to, napíšu to nějak tak. ;o)

Začíná to jako pánská poezie, ale je to optimistické. ;o)

Při při se sebou, vzepři se sobě. Ty to dáš.

Kápnu božskou - líbí.

zenge: Psavec: Lilith: Květka Š.: Dota Slunská: Děkuji Vám všem. Tak snad na jaře...

Té noci do rána on jí
sliboval a krev ji pil,
teď ona jemu pije krev,
že navěky, už pochopil.

s pohledem na ní
slůvka vyznání
šepotem do ouška
lásky ne troška

Wau, to je dost dobrý...

Myslím si, že va.

Jen pár znaků pošlu ti,
dvojtečku, a když mrknu, středník dám,
pak velké O, vždyť víš jak vypadám,
a konec závorky. Asi nemnoho dávám ti.

Tak už obrať svou závorku,
ta začáteční ti vůbec nesluší, to znáš,
a víc, když do zrcadla s ní se podíváš.
obrať jí, jedno zda na střed či do praporku.

Tak si oprav závorku.

Milé. Potěšilost, pěkné slůvko. A nepraktické? na věku přece nezáleží a na postavení jen u pánů...

Lilith: Besinka: Dámy, děkuju. ;o)

Pěkné. Mé větry nejsou tak rozverné...

Poklona.

Jak se to dělá? Prozraď ty mi
do tuctu řádků
naložit tolik, tolik, tolik
drama, poezie, i pantomimy?