Advent voko bere

Skleslý jsem
jako pánská nechlouba,
jež nad tvrdostí světa
už nehloubá ani nehloubá,

unavený jsem
jako víčka před usnutím,
jež s žuchnutím zaklapnou
víka rakví, a pohřbí mne tím,

vyčerpaný jsem
jako septik do duše rozlitý,
svědomím vytíraný,
až i jemu bude k zblití,

svázaný jsem
jako verš vlastní neumělý,
jenž volností se holedbá,
s těmi, co rýmu za rým měli,

načekal jsem
se dekadentně šestdekád
jako nevinný vinou viněn je,
a kat chtějící se kát…