Bastet

Liška76:
Děkuju...jo, tak už to někdy chodí...

zenge: Verena: myšlenka pouhá: labuť: krizekkk: Jana M.: Jan Maren: EEvellina: E.T.Jane: básněnka:

Děkuji všem, kdo jste se mnou prošli po cestách i po letech mého života...

Potkala jsem Jiřího Žáčka "naživo" na jednom literárním workshopu. Bylo to rok po revoluci a dnes už si nepamatuju, o čem přesně hovoříl. Na co si ale vzpomínám pořád, bylo deset minut, které jsme dostali na napsání limericku (či libovolného počtu téhož). Po zbytek vyměřeného času jsme se pak všichni královsky bavili při jejich předčítání.
Ten můj (mimochodem první v životě) zněl takto:

Stoletá babička v Hongkongu
vyhrála turnaj v ping-pongu
Ze samé radosti trefil ji šlak
neměla vyhrávat, dobře jí tak,
stoleté babičce v Hongkongu...

Jejda..a já četla "rozezlené...slůně"! :-) To by asi lůžko vzalo za své...

Mezičasy jsou prubířským kamenem lásky...

Neznám tvůj sen, ale ta báseň, vibrující v jednotilvých útržcích, snová opravdu je.

Nevím proč, ale vybavil se mi totální chaos. Snad nebude ode mě moc drzé zeptat se, o čem vlastně ta báseň je. I po dvojím přečtení mě napadá jediné - že ten název přesně sedí. Sesypalas dohromady pytel metafor...a čtenáři pátrej! Jenže já jaksi nemůžu chválit císařovy nové šaty, když holt žádné nevidím.

Špáďa: Parádní verše, Špáďo, ty by se povinně měly dávat novomanželům místo sypání rejže....

myšlenka pouhá: Víš, myšlenko, on je to luxování spíš jeden z těch zlozvyků ...a taky, kdo má furt zakopávat o ty splíny, že...:-))

zenge: Pokud jo, pak to nezpívá o sobě, ale o mně :-))

krizekkk: Vidíš, vidíš...jo, virtuální realita je sviňa...

myšlenka pouhá: krizekkk:

Díky, že jste nakoukli a četli...

zenge: Sebevědomě? To mě nenapadlo...i když - v tomhle případě je to "sebevědomí" opřené o pětatřicet spoluprožitých let....

od chvíle, kdy jsem poznenáhlu přestala psát rukou, píšu rukou otřesně. Písmena si dělají, co chcou, anarchie, nelad a neřád v tom je. Ale já to nevzdám, stejně jako počítání zpaměti...

Za bránou zabráno
výsostné území
z kořenů do korun
na hřbetech létavic
je těžké neptat se
řekni, kdo řekne mi
otoč se
tentokrát
zbylo ti míň než nic....

Jo, tyhle cibule můžu...slupku po slupce obírám tvou báseň, až ke sladkému středu, ze kterého slzí oči...

zenge: Siorak: Rezina: Květka Š.: Kapka: Jan Maren:

Přátelé, mám radost z vašich komentářů...

básněnka: Kdepak tesám, jen je nechávám stékat...:-)

gabkin: Děkuju za pochvalu. Ono původně byla k té básničce ještě fotka, ale tu jsem někde zašantročila. Stejně asi bych nevěděla, jak ji sem vložit...

zenge: vavaoko: Špáďa: Siorak: severanka: René Vulkán: labuť: krizekkk: Javavia: Jana M.: churry: gabkin: EEvellina:

Děkuji, že jste se zastavili a četli. Moc mě to potěšilo...

Květka Š.: severanka: krizekkk: Javavia: zvířenka: Verena: labuť: Siorak: Špáďa:

Díky za vaše slova....