Ve světě za sklem

:: ::

Louky jsou zelené jak likér s peprmintem,
nebe má azurový nádech okeny.
Klidně se posaďte, trochu si odpočiňte;
jistě jste zmožena, jak já jsem zmožený.

Mé láhve od vína skví barvy vlčích máků,
rudé jak krev i jako slunce ve sklonku.
Račte se posadit zde na trůn vlkodlakův,
do nitra království skleněných úlomků.

Řeky jsou průzračné jak láhve s mými běsy
a touha napít se jen zvolna teče dny.
Prosím Vás, sestřičko, na chvíli sedněte si,
sucho a teskno je mi za zdmi léčebny.

:: ::