Bastet

Lehké a melodické, připomíná texty Suchého. ve spojení s obrázkem velmi příjemný text.

zvířenka: zenge: I Deža ví...akorát si nevzpomíná, kde už to viděl. Díky , zenge za nákuk...


Doufejme, zvířenko, že na stará kolena nepůjdeme z jednoho déjà vu do druhého. Ostatně pak už se tomu bude říkat jinak...

vavaoko: myšlenka pouhá: Jana M.: churry: EEvellina:

Déjà vu je okamžík, kdy se zastaví nejen srdce, ale i čas, kdy paměť nabídne otisk kdysi (možná) prožitého a zmate rozum a rozechvěje duši....Ale proč se tak stane, nikdo neví.

Díky, že jste se zastavili a četli...

Petra: Javavia: churry: Verena: zenge: Špáďa: čubík: labuť: whiolet: zvířenka:

Děkuji všem, vaše komentáře mě těší a naplňují chutí psát...

Tohle je zatraceně dobrej text. Dokážeš vtáhnout a nepustit až k pointě. U mě ST.

Tohle a báseň? Ani náhodou. Mizerné rýmování, k tomu gramatické chyby. Pubertálně pateticky ufňukané. Dobré maximálně na blog.

Neber to osobně. Jasně, že autor se rozhoduje sám, jakou formu zvolí. Já jako čtenář si jen říkám, že je škoda, když text, který má potenciál, zůstane kvůli formě v půli cesty.
PS. Myslím, že nezáleží na tom, zda je text označen jako "fantastický" "úžasný" nebo "světoborný", ale jestli zanechá ve čtenáři emocionální otisk...

Je to víc než dobrý text. Tentokrát můžu dát ST bez výčitek.

A co ti neseriozní? Ti jsou bez dluhů?

Přiznám se, nezaujal mě tento text.

Hned je mi líp, když vidím, že v tom nejsem sama. Poslední sloka připomněla mi Nohavicu a jeho texty. Jo, pobavilo, dík za ty koutky nahoru....

vavaoko: strawberry: staranna: Psavec: Květka Š.: krizekkk: Jana M.: EEvellina: donne: blue:

Děkuji všem, kdo jste v básni citů zbavené alespoň drobet něčeho ještě nalezli....

Nechápu, proč se tak moříš s vázaným veršem. Než rýmy typu "ovoce-promoce", "med-svět" "růstu-půstu", je líp nechat myšlenky plynout volně. Takhle to působí zbytečně sešněrovaně a spolu s kolísajícím rytmem i začátečnicky. A přitom (seškrtat pár obrazů) byl by to text jako víno.

Že pozdravuju...gustíka :-))

Tohle je zvláštní báseň. Jako by se postupně scvrkávala, odhazujíc nepotřebná, příliš "užvaněná" slova. A já ji přesto vidím ještě kratší:

Mlčíme
Bojíme sa
hrať s rozvitými vetami
Omámení ópiom
počúvame štekot mačiek v kontajneri
Trháme struny
Šetríme dych

Slov ubylo, atmosféra zůstala. Méně je více (aspoň pro mě teda). Dala bych ST, ale za polotovar jen polovic, takže Tip.

Copak metafora...ta se nějaká dá najít vždycky, ale nemyslím, že ti šlo o to napsat báseň. Jen ses potřebovala vykřičet. Protože tohle báseň není ani omylem, je to jen zrýmovanej zápis v deníčku.
No jo, psávala jsem kdysi velice podobně.

Tahle mě nejen nerozněžnila, ale nechala úplně chladnou. Asiže vím, že umíš i lepší kousky než je "blázínek-prstýnek".

René Vulkán: šuměnka:

To je zajímavá definice, šuměnko, asi na tom něco bude, když tak nad tím přemýšlím. Dík, že ses zastavila.

Potěšila mě tvá slova, René, o to víc, že jde spíš o pokus než o skutečnou báseň. Děkuju.

Pobavila, rozesmála a odlehčila nyvé texty předvánoční...

Musela jsem si to pro sebe trochu upravit. Sloku s "ozvěnami včerejška, sny zrcadel a malinami rtů" (tři genitivky na takovém kousku textu jsou pro mě nestravitelné) jsem jednoduše vyhodila a ejhle - dostala jsem jímavou lyriku.

Přiznám se - první sloka mě nijak nenadchla. Zase nějaká pseudoromantická záležitost, říkala jsem si.

Ale ten zbytek textu je paráda. Slyším k tomu melodii a líbí se mi to moc. Je to lyrické a zároveň to hezky "odsejpá". Za je ST jako vyšitý...