Bastet

Nějak nenacházím slova na komentář...ST

Může být v mikrospánku mikrosen? Řekla bych, že jo...Blbý je, když se zdá za volantem. Pak ty ženský budou mít pravdu a ty tam nahoru budeš muset...

"Ale vždyť císař je nahý!" aneb já vidím jen tři tečky, nic víc. Ale to, co nevidím, to vím...

Tohle se mi líbí moc. Zní to jako takový buřičský epitaf.
Jen bych přehodila slovosled v jednom řádku, aby tři za sebou nekončily na -ila (bila, útočila, prožila). Roztrhlo by to : ...svědomitě si prožila každičký vjem...

zenge: vavaoko: ttragelaf: Liška76: labuť: Kajuta: Javavia: churry: EEvellina: CULIKATA:

Díky všem, kdo jste se na okamžik zastavili v krajině barvy bílé a slonové, než z ní neustávající liják zase udělá tu khaki šedivově hnusnou...Jsem ráda, že se vám básnička líbila, a doufám, že i husí kůži přidala...

Ještě jsem se vrátila. Pořád jsem přemýšlela, co mi tvá báseň připomíná, a už vím - knížku Čokoláda od Joanne Harrisové.

Tomu říkám poezie....
Kam chodíš na ta témata, by mě zajímalo. Jsou neotřelá, stejně jako zpracování. Ráda tě čtu.

A proč nevěříš? Já se někdy cítím na osmnáct a jindy na osmdesát...a podle toho to taky u nás doma vypadá :-))
A víš co? Taky stárnu ráda. Soudím, že nejlepší věk je ten, co právě máme.

Jedna lepší než druhá a třetí a... vůbec, proč jich cpeš tolik do jednoho rance? Ani poetický obžerství nám nesvědčí a tys těch lahůdek sem ale naflákal...:-)

Měla-li oči čokoládové a pleť vonící marcipánem, nedivím se...ale s těma dveřma by se vážně mělo něco udělat :-))

Proč...ta hořkost a ironie, ptám se...vždyť i drzé slečny jednou zestárnou. Každého z nás Čas jednou dožene (možná krom těch "šťastných", co umřou mladí) a je třeba umět si brát to nejlepší ze všeho, co ten který konkrétní věk nabízí. Ostatně - člověku je tolik, na kolik se cítí sám...

Je jako mozaika tvá báseň. Každý si vybere ten svůj dílek, řekla bych. Já si taky vybrala.
PS.Rytmicky mi líp sedí na konci : Marií Eva proměněna..
Ale klidně to ber jako takový můj kapric

Mám ráda texty, kdy celek nese myšlenku, a zároveň, roztrhán na jednotlivé sloky, může jednu každou z nich pustit do světa jako samostatnou miniaturu. Takže si pro sebe schovávám sloky 2,3 a 4 a děkuji.

První sloka mě příjemně naladila, ale zbytek textu naopak zklamal. Tolikeré opakování poněkud zbavuje "čekání na kostlivce" naléhavosti. Možná bych to brala jako písňový text.

Víš, mám pocit, že v úvodu je příliš "přesamotováno", tolik, že to slovo skoro ztrácí svůj obvyklý náboj. Ale od "jenom hudba a trochu rumu..." se to hladce rozjíždí a je to vážně hezkej poetickej text.

...pohled zahřeje
a slovo cinkne zlatou mincí
souznění....

dodala bych ještě....

Skořicí voňavo
a vanilkově snivo
s kometou nad hlavou
je zrozen nový život....

Příjemná černobílá...

Pěkná vskutku.
Malá technická: mému uchu lépe zaznělo
a já
už dávno nejsem celá....

Číst si některý pohádky před spaním může být i nebezpečný...taky ti do těch dveří mohly přibouchnout hlavu.
Jako "experiment" vcelku obstojný, jako báseň nic moc teda.