Stopy v poušti

umřel bych žízní
nebýt tvých stop
v nichž se drží voda

ani jemný písek
v nedohledné poušti
nepropouští

poutníci hovoří o zázraku
vědci si odvážejí vzorky
a do vzorečku bez závorky
snaží se ukrýt
co ti šeptám několikrát denně

skalničky vypadají rozježeně
zaskočeny nenadálým blahobytem
a kámen při setkání s citem
taje jako led

dnes naposled
klekám s připravenou dlaní
na kraj stopy

kromě mě nikdo nepochopí
chlad
který z ní vane

jsi totiž blízko

všichni jsou smutní
že další stopy nebudou

já ne