Bastet

Zkus to, třeba rozzáří se
svět, co dřív byl šedivý
slunce - jabko v zlaté míse
ničemu se nediví
drn bude mít ostré rysy
tráva bude jako flauš
neurony libují si:
To je, René, bezva rauš...

Pervitin? No pak se nediv
že máš tyhle představy:
nebe kvasí (asi neví,
že chlast stoupá do hlavy)
drny všecky rozmazané
tráva jako šmirgl zas
přestaň si to píchat, pane
dyť už jsi skoro nadoraz!

Ptám se - k čemu anotace?
Má-li nebe k zemi blízko
dám si klidně ještě dvacet
to je taky východisko
šedých týdnů kruté strázně
když dřímota mě nezbaví
tož ze zimního spánku rázně
vpřed do jarní únavy!

Jojo, liliovník je krásnej strom, ovšem těmi gramatickými rýmy jsi mu udělal skoro medvědí službu. Škoda.

Joj, básníku-čumile
že klíč v ní byl jest nemilé
neb bez klíčové dírky
nebude ni sbírky....

Neurony za své berou
v synapsích mráz ulpívá
z barev těžko vybrat kterou
k mání je jen šedivá

v truchlohře té ptáci němí
jako vždycky hrají prim
Život vážně na zbláznění
A slunko, kde je? Co já vím...

Text smutný, ve spojení s hudbou takřka mrazivé rekviem. Silný zážitek.

Bez lahváče už dva týdny
nejíš, nespíš, nejsi klidný
Práce? Děti? Nářky ženy?
Z reality vystřiženy
Bez piva jsi jen červ bídný...:-))

Souznění v harmonii
jež zlému trhá uši
souznění, v němž se skryjí
ty sny, co sotva tušíš
souznění, které ková
všem tvým dnům klíče od bran
když noc bdí sametová
a hořký lék je dobrán...

Prolog mě pobavil a potěšil a hlavou uznale pokýval...a pod epilog bych se s dovolením též podepsala...

Poklekni při prameni
rozprostřu pro tu chvíli
úsměv tmou nedotčený
i slzy krokodýlí....

...protože nikdy nevíme, budeme-li dalšího rána vrženi do světla nebo ne...

Bez šatů i bez dopinku
touha zvadne za chvilinku
koňak došel, takže pane
zbude vám jen složit zbraně....

Za dírkou klíčovou zázraků přehršel
nevíra ve víru změní se sladká
na to, cos onehdá zahlídl ve sprše,
je celá optika (jak to říct?)...krátká

Do tenat, osidel upadej s radostí
podle všech pravidel
má to tak býti
Darem tím nezhrdej, nechej se pohostit
však jednou skončí rej
a zvadne kvítí

až budeš přivinut
na Smrti hruď
sám sobě Trójanem
statečně buď! :-))

Já vím - nemá se to, vytrhávat z básně...ale pro mě je poslední sloka tím, co si uschovám...

Se špetkou štěstí
ten rovný vryp
bez bolesti...

Balanc nad roklí...to je láska. Jako milostnou taky tuhle báseň čtu.

Výlety do modra jsou fajn. Netřeba totiž růžových brýlí :-))

Dum spiro, spero..ve vůni slov, hudbu orchidejí a lásku toho, jenž se skutálel do údolí k nohám tajemné Breath...