Zatmění trvá jen chvíli

nevidíš ho
ale je tam

nemusíš ho nechat myšlenkám
bez naděje

je sice schované
ale hřeje

podivné světlo na tvářích
ztlumené oči
krajina potažená šerosvitem
osleplá zrcadla rybníků se steskem po rybářích
zmatené vážky nízko u hladin

jakoby Aladin
rozbil svoji lampu
a zapomněl na rozkaz pro džina

úzkost ti poklekne na hruď

svazovat tě začíná
ale zmatkuje z nedostatku času
a její roztřesené ruce
uzel nesvedou

její trapnou šou
končí až karneval

slunce si bere masku měsíce
a tlačí z tváře gramodesku
nabitou peckami bluegrassu

probuzené davy útočí na kasu
protože najednou chce každý
sedět v první řadě

tam ale sedíš ty

spousta nově příchozích
by se tam jistě vešla
ale všechna ta místa jsou jen tvoje

protože jsi nikdy neodešla