jen zajiskřit..

 

prolog

s tou správnou jiskrou (nejen vlídnou)
všechno zahoří
i lodě na moři
než ke dnu klesnout stihnou..


* * *

..ještě pořád čekám

v truhličce mám tvé doteky
a svoji korunu
s tvými vpletenými vlasy

(byly a možná zas budou)

naše ruce jsou ještě pořád masité
a tvé břicho mi bude vždycky chutnat po chlebu

mým chrámem je tvé tělo
jen klečím
a modlit se zapomínám

neumím rozlišovat mezi polibky
a kořeny
neumím rozlišovat mezi prostým
a složitým
tak jsi teď na mém seznamu
slibů k zapomenutí

všechno hoří když tomu dáš
tu správnou jiskru

(oheň vždycky cizí
popel jen a jen můj)

co na tom
že vzhlížíme k věčnosti
když navěky není nic

jen nepřítomnost..


* * *

epilog

všechno se děje
v tom pravém čase
jen někdy jakoby se trochu zasek

..a pierot se tajně směje