Bastet

enigman:
To se mi ulevilo...:-)

Pod spanilú lipkú
kolébečka
kterak bez tebjá tu
život přečkám

Pod spanilú lipkú
stelu sobě
v povijanu pláče
siré robě...

Já ti nevím proč, ale vizuálně se mně líbí víc na konci to čárkované u (co na to asi gramatika?)

Na otrávený jabko pro VLASTNÍ potřebu povolení nepotřebuješ...
Prima text. Tentokrát mě nezahltil (i když dva poslední řádky jsou mi celkem nanic), dalo se jím příjemně klouzat, až k závěru.
Jo, v ženě a kočce je něco posvátnýho, něco, co muž (a pes) nikdy nepochopí :-)))

A já si dovolím nesouhlasit s básněnkou. Víra není totéž, co doktrína - stejně jako Bůh není totéž co církev (když už jsme u toho slovíčkaření).

Nemusíš se omlouvat. Já, když jsem začala psát básně, dělala jsem to podobně, asi nějaký podvědomý reflex napodobit klasiky, které jsme probírali ve škole (protože klasik-Neruda, Nezval, Wolker- rovnalo se opravdová poezie). I dneska semtam nějaký archaismus užiju, když mi zapadá do kontextu, ale jinak zkouším nacházet poezii spíš v metaforách než vzletných popisech. No, každý máme svou cestu. Ale na ty přechodníky se podívej určitě, pokud budeš chtít dál psát stejným stylem. Ono je totiž škoda zbytečně poničit báseň gramatickými nedostatky. Držím palce.

prorok:
Milý proroku, chce-li někdo psát (lhostejno, zda poezii či prózu) měl by přinejmenším ovládat gramatiku, zvlášť, je-li to student. Taky by sis nenechal postavit dům od zedníka, který neumí klást cihly, ne? Nebo by pro tebe bylo přednější, že má pěkně vyžehlené montérky?

No, možná jsi někdy v minulosti žila, milá Meero, ovšem jazyk se od těch dob posunul malinko jinam (čímž nemyslím, že by se do poezie měly cpát všechny ty patvary dneska hojně mladými užívané). Každopádně aspoň ty přechodníky si oprav...

Nebudu chválit ani kritizovat, jen se chci zeptat - máš nějaký konkrétní důvod, proč psát stylem předminulého století?
Použité výrazivo včetně přechodníků (oba špatně!) nacpané do archaické formičky mi totiž nesedí k dnešní mladé dívce.

zvířenka: vavaoko: René Vulkán: Jana M.: básněnka:

Dámy a pánové, děkuji za vaše slova.

René - víš, kde byla chyba? Ani voříškové se nevystavují ve smečkách. Jsi měl jít sám, vybrat si sličnou pořadatelku a svým šarmem ji přesvědčit. Třeba by tě i osobně povodila v kruhu :-)))

Vejce je vždycky nadějí...to se ví už odedávna...

To je dost možné. Jsem zvědavá, kolik čtenářů tohoto textu je znát bude. I vtip, parodie nebo parafráze by měl být srozumitelný tak nějak obecně - pokud ovšem není text apriori určen pro úzce vymezenou skupinu lidí.

Světlo - barvy - šeď. Osa, na které se dá stavět.
To by ovšem text nesměla zahltit přemíra "den","jen", "sen". Já se v tom taky ztratila a to piju jenom vodu momentálně.

Sorry, ale najdi mi jediný vtipný místo...
Jo, názor to je.
Zážitek by se dal popsat daleko autentičtěji.
Frustrace evidentně přetrvává. No nic, je to tvůj boj.
Já hledám na literárním webu texty, který se aspoň podobají literatuře. Tenhle to fakt není. Ale chtěls koment, máš ho.

Je to vědomí neobyčejně hojivé, zvlášť když se zjeví v dopoledni uplácaném, ze šťouchaných brambor a truhlářského klihu. A pokud jde o ty nakloněné roviny - vždycky záleží na úhlu pohledu, že?
U mě ST ( secret transcedental)..

Komentujte? Tak jo.
Není to ani fejeton (chybí nadsázka a vtip) ani úvaha (chybí argumenty a pohledy z druhé strany). Je to jen prezentace osobního názoru (navíc s překlepama).
Ačkoliv s některými fakty nelze nesouhlasit, trčí z toho rasistický podtón jako sláma z bot.
Ale bylo by to asi prima čtivo někde na stránkách Dělnické strany nebo nějakého neonacistického uskupení. Hotovo. Tečka.
PS. Zajímalo by mě docela, jak se k textu postaví administrátoři toho webu.

My zbyli... vrostlí... v samotu...parádní závěr!

Ale proč ty špumprnágle s grafikou? Tahle báseň to fakt nepotřebuje.

Dobré téma sis vybrala, z toho by byl fejeton jako víno(povídka ne). To bys ovšem nesměla vtipné situace pohřbít v pouhopouhém popisu, které se navíc hůř čte, odstavců pořádných nemaje. Přímá řeč, která by to celé oživila, chybí úplně. Škoda.
Apropó - chlapečkové se asi nějak jmenovali, ne? Nebo je rodiče oslovovali "menší a větší chlapečku"? Proč nepoužít jména tedy?
Jinak je v textu dost parádních míst, jen jsou jaksi "upozaděna".
Každopádně příslib do budoucna tu je, tak se budu těšit na další kousky z tvé dílny.

René Vulkán: Není to tak těžké, René. V postkatastrofické společnosti jde civilizační slupka hodně rychle dolů a sama. Aby přežili, vracejí se lidi do mentality svých prapředků...se vším všudy.

Četla jsem - nejprve se zvědavostí posléze s pokorou a někde vevnitř (přestože tvůj text není určen mně) se pomalu rozsvěcovalo hřejivé světýlko. Já vím, že báseň není plátno, aby se trhalo na cáry obvazů, ale stejně trhám a beru si předposlední sloku s sebou. Na cestu podzimem. Jako voda.

Snad abychom šli

listí až po kotníky
smráká se modrošedě

jedna a jeden
že ne?

hvězdičko v jabku rozkrojeném
díky